Robin Rakus: Ani mi nepřijde, že jsem naskočil do rozjeté sezony

Podařilo se vám prodloužit domácí neporazitelnost, co vám utkání také přineslo?

Nejdůležitější jsou pro nás samozřejmě získané tři body. Hráli jsme až do poslední minuty a utkání bylo dlouho vyrovnané, tudíž hosté měli do té doby, než Pavel Jenyš stvrdil naše vítězství gólem do prázdné, stále, o co hrát. I takovými zápasy je potřeba si před play-off projít.

Čím vás Žďár překvapil?

Byl to opět dost podobný styl hokeje, jakým se prezentuje proti nám většina týmů, kdy čekají povětšinou ve své třetině na naši chybu. V poslední části zápasu si už ale vytvářeli i nebezpečné příležitosti a tato třetina byla vyrovnaná. My jsme se ale poměrně dost trápili v koncovce, několikrát jsme trefili i brankovou konstrukci, tudíž i z toho důvodu to skoro celý zápas bylo o jediný gól.

Branku jste vstřelili i z přesilové hry. Pomohlo vám to i určitým způsobem, nebo vzhledem k počtu celkových početních výhod těch gólů mohlo být daleko víc?

Rozhodně nám to pomohlo, přece jen proti Novému Jičínu se nám to úplně nedařilo, tudíž i přesto, že přesilovek nám dal soupeř docela dost, tak je to i vzhledem k blížícímu se play-off jedině dobře, že jsme se dokázali prosadit z této situace.

Druhý zápas po sobě jste nastoupil v jedné formaci s Matyášem Svobodou a Markem Bradou, co konkrétně do této lajny vnášíte?

Oba jsou to velice technicky i fyzicky zdatní hráči. Maty (Matyáš Svoboda, pozn. red.) je důraznější a Bradič (Marek Brada, pozn. red.) navíc o něco svižnější a rychlejší. Já se jim snažím být co nejvíc nablízku při kombinacích a pomáhám tvořit hru.

Pokládáte se jako hráč s největším počtem asistencí v juniorské extralize loňské sezony tedy spíše za nahrávače?

Jsem hokejistou, který potřebuje k sobě parťáka, se kterým si můžu nahrát. Vždycky ale, když jedu do protiútoku, tak prvotní instinkt je vystřelit, pokud však vidím některého ze svých spoluhráčů v lepší pozici, než jsem já, tak mu to tam nahraji.

Před sezonou jste byl spolu s Romanem Otavou na try-outu v prvoligové Třebíči, který vám nakonec nevyšel. Bylo ve hře už tehdy, že byste mohl zamířit právě do Znojma?

Absolvoval jsem tam hlavně přípravu na ledě, a když mi nakonec oznámili, že tam dál pokračovat nebudu, musel jsem dva týdny nato na operaci se slepým střevem. Tím se mi zastavila zhruba na měsíc a půl sezona, kdy jsem nemohl jakýmkoliv způsobem trénovat či chodit do posilovny atd., takže to nebylo úplně ideální. Jakmile jsem ale po tomto zranění odehrál pár zápasů za juniorku, tak jsme se na začátku prosince domluvili přes Kometu se Znojmem na neurčitou dobu. Pravděpodobně by se tedy mělo jednat o spolupráci do konce sezony, ale ještě se samozřejmě uvidí, jak se bude vše vyvíjet směrem k play-off.

Jak moc je těžké se aklimatizovat na seniorský hokej během takto rozjeté sezony?

Vlastně jsem to ani nějak nepocítil. A to tím, že tady je spousta kluků, se kterými se dobře znám z Brna, kteří mi také výrazně pomohli se začlenit do týmu, když jsem sem v prosinci přišel. Tudíž mi nedělá úplně problém se přizpůsobit i v průběhu rozjeté sezony. I když pokud bych zde zahájil ročník už od suché přípravy bylo by to komfortnější jak pro mé cíle osobní, tak i pro ty týmové.

A jaké je to tedy být jedním z nejmladších hráčů v seniorské kabině?

Samozřejmě je to dost odlišné než v té juniorské, kde byl vlastně člověk doposud nejstarší, a v té dospělé je zase na úplném začátku. Jasně, ty návyky jsou dost podobné, ale chlapská kabina má takovou specifickou příchuť.

V tomto týdnu proběhlo ve Znojmě také MČR U15, byl jste se podívat?

Nebyl. Měli jsme v úterý a ve středu volno, tak jsem byl doma v Brně, ale spoluhráči, co tu byli, říkali, že to mělo dobrou kvalitu. Samozřejmě mi to ale připomnělo nedávné časy, kdy jsem za tyto výběry rovněž něco odehrál. Tehdy jsme měli Olympiádu dětí a mládeže v Karlových Varech a Chebu, kde jsme se nakonec umístili na čtvrtém místě své skupiny, takže to nebyl úplný úspěch, ale i přesto to bylo fajn.

K dalšímu duelu míříte na horký led Prostějova. Pojedete tam s tím, že je konečně porazíte?

Určitě, protože každý tým je hratelný a myslím si, že i oni z nás mají určitý respekt. Když se na Prostějov pečlivě nachystáme a přijedeme tam s dobrým vítězným nastavením, tak máme šanci uspět.

Autor: Vláďa Jelen, foto: Nikola Růžičková