Tomáš Svoboda: Tohle jsem nikdy nechtěl zažít, rozhodně ne tady ve Znojmě

Už před začátkem utkání byl osud jasný i přes jakýkoliv výsledek, jak byste zápas zhodnotil?

Bylo to těžké. Takový zápas jsem osobně ještě nikdy nehrál. Bylo to nepříjemné, ale s klidnou duší můžu říct, že jsme se na něj nachystali jako na každý jiný. Věděl jsem, že lidi to mrzí, jsou naštvaní, což naprosto chápu. Řekl jsem si, že hokej se bude hrát mezi mantinely a snad poprvé v životě se budu snažit kulisu nevnímat. Musím říct, že jsem byl hrozně mile překvapený, jak to fanklub vzal, za což jim chci poděkovat. I přes to, že jsme prožili jeden velký neúspěch, tak za námi stáli do poslední minuty.

Poslední venkovní zápas proti Pardubicím uhasly i poslední teoretické naděje na setrvání v lize, co rozhodlo?

Bavili jsme se o tom s hodně lidmi, i tady v kabině. Já si myslím, že ta sezóna neskončila špatně nepovedeným zápasem proti Pardubicím ani zápasem se Slavií. Sezóna má dvaapadesát zápasů. A jestli my jsme byli schopní přivézt z venku čtrnáct bodů, tak tam bych viděl největší kámen úrazu. Samozřejmě každý to bere jinak, ale za mě je tohle odraz toho, že jsme skončili tam, kde jsme skončili.

Je to ještě hodně čerstvé, ale jak byste zhodnotil sezónu celkově?

Doma jsme byli šestý nejlepší tým. Tady jsme měli potencionál hrát nějaký střed tabulky. Jak už jsem říkal, bohužel k tomu čtrnáct bodů zvenčí je prostě málo. Do toho ještě nějaké výkyvy, kdy jsme plno zápasů ztratili. Vedli jsme o dva góly a nedokázali jsme si to pohlídat. Ať už z jakéhokoliv důvodu. O tom bychom se mohli bavit hodně dlouho.

První sezóna po postupu hned zase sestup. Ambice do sezóny sice nebyly velké, ale tohle se také nečekalo. Jak je to těžké stát během dvou sezón na opačných stranách úspěchu/neúspěchu?

Je to hodně nepříjemné. Nechtěl jsem tohle nikdy zažít. Rozhodně ne tady, kde mi to přirostlo k srdci. Počítal jsem s tím, že tady chci dohrát kariéru v klidu a bavit se hokejem. Nečekal jsem, že na starý hokejový kolena to dopadne takhle. Je to určitě nepříjemné v každém věku, ale já si to beru rozhodně víc osobně a asi to ve mně zůstane hodně dlouho.

Jak by se tyto dvě ligy daly srovnat?

Osobně jsem byl velmi překvapený, jak v obou soutěžích jsou zápasy kvalitní. Neříkám, že všechny, ale hlavně ve druhé lize, kde někteří hráči chodí normálně do práce a nehrají to profesionálně. To mě mile překvapilo. Samozřejmě rozdíl tam je, tady se hraje dvaapadesát kol na krev a my jsme bohužel zůstali na propasti.

Jde říct, co se dalo udělat letos lépe?

Získat o deset bodů více a mohl být klid. Je to čerstvé, v hlavě máme tisíc myšlenek. Naštvanost převládá nad vším ostatním. Opakoval bych se, kdybych zase zmínil venkovní zápasy. Pokud jsme schopní doma udělat přes čtyřicet bodů, tak venku by to mělo být také rozhodně víc.

Jaké si z toho vzít ponaučení?

Řekli jsme si k tomu něco v kabině. Určitě to budeme rozebírat i dál. Protože sezóna skončila hrozně brzo, tak zůstáváme všichni tady a budeme dál normálně trénovat. Už v listopadu jsme si říkali, že je nutnost neztrácet body nějakou lehkovážností, protože na konci se to těžko dohání. Teď už je na nějaké závěry pozdě. Tohle jsme si měli uvědomit dřív. Hlavně pro ty mladší hráče je důležité, aby si tohle odnesli do zbytku své kariéry. Musí na to dbát, protože sezóna se neláme v posledních deseti zápasech.

Jak jste říkal, v týmu se nachází i dost mladých hráčů, jaký vliv může mít tato situace na jejich budoucnost?

Sice hrajeme kolektivní sport, ale je na každém, co si z toho odnese. Musí si to každý uvědomit a srovnat v hlavě sám. Pro ně je to ponaučení, aby v dalších letech kariéry věděli, o čem profesionální hokej je. Je potřeba pracovat od rána do večera a vědět, že sezóna nestojí na dvou zápasech.

V průběhu sezóny se část týmu proměnila, jaká byla tedy situace v kabině po celou sezónu?

Myslím si, že v pohodě. Věděli jsme, že první liga je i trošku o spolupráci s jinými týmy. Někteří hráči přišli k nám, mladí kluci se šli zase rozehrát jinam. Kromě týmů na špičce tabulky jako je třeba Poruba, tak je tohle standardní. V tomto problém určitě nebyl.

Ať to není jen o negativech, co by se letos dalo vzít pozitivně?

To je asi ještě horší otázka než ty negativní. Moc toho není, ale co přijde na mysl jako první, jsou určitě fanoušci. Obrovský dík za to, co tady předváděli. O to víc nás to mrzí. Kdyby chodilo třeba dvě stě lidí, nechci říct, že by mi to bylo jedno, to určitě ne, protože ten dres nosím na ledě já a jsem za to zodpovědný. Tady letos nepřišlo pod dvanáct set lidí a to je na první ligu totální strop. Sebrali jsme jim nějakou touhu a víru v klub. Jsme pod tím podepsaní my, a proto je to zklamání o to větší.

Nejproduktivnější hráč týmu a třetí nejlepší střelec, šestý nejproduktivnější hráč celé ligy v základní části… z osobního hlediska tedy sezóna jde považovat za úspěšnou?

V mých letech asi ano. Kdyby mi to někdo řekl před sezónou, tak bych to bral všemi deseti. Samozřejmě to jak dopadla celá sezóna, všechny ostatní úspěchy zastiňuje.

Dokázali jste porazit týmy z horní části tabulky, z toho prohrát se sousedními soupeři, je to úkaz toho, že liga byla velmi vyrovnaná?

Já nějaké statistiky ani historii nemám moc rád. Ale asi si těžko bude někdo pamatovat, aby tým se sedmapadesáti body sestoupil. Co já si pamatuji, tak by se to asi dlouho hledalo. Vždycky tam byl někdo jasně na odstřel, ale teď to je opravdu velmi vyrovnané. V podstatě do předposledního kola v sestupu byly namočené tři týmy. Což je taky výsledek vyrovnanosti. Další příklad, když si vezmu Přerov, který byl okolo Vánoc dole, my na něj ztráceli pár bodů a nakonec měli i šanci umístit se ve čtyřce nejlepších. Výsledky jsem nesledoval, protože mě to nějak nezajímalo. Ale vyrovnanost v soutěži byla od začátku až do konce a pro diváky je to určitě zajímavé.

V budoucnosti znojemského hokeje je určitá nejistota. Jak to vypadá s vaší osobní budoucností?

Ještě jsem na tím vůbec nepřemýšlel. Věřím, že si tady sedneme a probereme danou situaci. Soustředil jsem se hlavně na to, aby tato sezóna dopadla aspoň úspěšně v tom, že se tady CHANCE liga udrží a více jsem zatím neřešil.

Po celou sezónu zde bylo početné publikum a fanoušci, kteří vás povzbuzovali za každé situace. Co byste jim chtěl vzkázat?

Ještě jednou bych jim chtěl poděkovat za tu celosezónní podporu. Ta byla úžasná. Tím, že hokej už hraji nějakou dobu a prošel jsem těch klubů hodně, tak minimálně v každém týmu mám jednoho známého. A každý mi říká jak je úžasné, že lidi jedou za námi i do Sokolova přes celou republiku. Tohle je krásné, že se můžeme skoro všude cítit jako doma. Obrovská poklona, že ti lidi do toho vkládají čas, finance a podporují klub. Věřím, že každý kdo Znojmem prošel, musí říct to stejné, protože to se na moc stadionech v první lize nevidí.

Autor: Simona Růžičková, foto: Michal Křepela