Altrichterovo ohlédnutí

Z n o j m o - Velkou osobností v týmu Znojemských orlů v letošním čtvrtfinále play off byl brankář Martin Altrichter. Pozornost na sebe poutal nejen dobrými výkony v brance již v průběhu celé sezóny, ale i svými komickými kousky na konci zápasů a někdy i v jejich průběhu. Po vyřazení z bojů o titul bylo dost času ohlédnout se za jeho působením ve znojemském dresu s číslem 21.

Jsi spokojený se sezónou, kterou jsi odehrál ve Znojmě?
Vcelku jsem spokojen. Začátek, rozjezd byl sice trochu pomalejší, ale pak naše forma pomalu gradovala a nejlepší to bylo asi okolo vánoc. Pak se to s celým mančaftem nějak svezlo, ale konec byl myslím super, ne?

Jak jsi ty osobně prožíval tady ten kolotoč okolo brankářů?
No na počátku jsme tady byli tři… Pak byl odejit Olda Svoboda, což bylo trochu drsný, ale mně osobně to nějak nevadilo. Ucítil jsem příležitost a myslím si, že mi to paradoxně pomohlo. S Kamešem se rozhodně soupeřilo líp, než by to bylo s Oldou. Díky jeho neustálým zdravotním problémům jsem nakonec odchytal už v základní části o pět zápasů víc než Čavar.

Mělo to vliv na tvoji psychiku? Nejistota, nevíš, jestli budeš chytat…
Jednoduché to nebylo. I když jsem udělal v prvním zápase nulu a ve druhém jsem dostal jen jeden gól, stále mi to nezajišťovalo pozici jedničky. Tušil jsem, že se něco děje. Od začátku jsem ze všech stran slyšel, že se mám o post jedničky poprat a pak až do konce sezóny o sobě všude čtu, že jsem náhradník za zraněného Kameše. Tak nevím…

Kde byla, podle tebe, příčina té dlouhé novoroční krize?
Nevím. Hodně jsme trénovali a možná toho bylo až moc. Z mého pohledu jsme pak nestíhali poslední třetiny, byli jsme takoví zatavení, celkově unavení. Naše hra byla bez šťávy. Určitě to byla jedna z příčin.

Co rozhodlo čtvrtfinále?
Asi to, že jsme udělali vždycky nějakou blbou chybu. Oni jich tolik neudělali. Třeba ten Lubinův gól v oslabení. Není přece možné, aby ten samý hráč v rozmezí asi dvaceti vteřin dvakrát za sebou ujel bekům o takový kus. A takových momentů v té sérii bylo několik.

Mrzí tě vyřazení ze závěrečných bojů?
To víš, že jo. Myslím si, že Pardubice byly o krůček lepší, měli o trochu více štěstí. A jak už sem říkal, nedělaly tolik chyb. Nepokoušely tolik štěstí jako my. Byly i zodpovědnější. Doma jsme hráli super, ale pak se nějak vytratil týmový duch. A taky už jsme je ničím nepřekvapili, nevymysleli jsme na ně nic nového. Hlavně je to hrozná škoda, že jsme hned první zápas tak blbě prohráli, kdo ví, jak by to bylo dál. Smůla, no.

A co atmosféra play off?
Tady u nás úplně super. Lidi byli skvělí. Po tom, jakou nám dávali „sodu“ v té krizi, když jsme je nejvíc potřebovali, kdy pískali už snad ve třetí minutě, se probudili a zase to byli oni. Ti správní, slušní, ale bouřliví fanoušci. V kabině to bylo taky fajn. Jen mně překvapilo, že se neděly takový ty hecy, co k play off patří. Třeba zelený hlavy a tak. Já jsem se třeba neholil a ani sem si nestříhal nehty. Už jsem je měl skoro delší (nehty) než manželka.

Jaké vůbec dodržuješ rituály před zápasem?
Tak nejdříve si ráno nabiju baterie v notebooku, to musí být (smích). Jinak to mám tak nějak zažitý. Většinou, když se vyhraje, tak potom vzpomínám, co jsem jak dělal a snažím se to zopakovat. Když prohrajem, tak se na to ..., teda zase to celé změním a začnu znova.

Vadí ti, že tě novináři označují za klauna, komedianta?
Asi ne. Ale kdyby psali o hokeji a pak, že tam bylo něco klaunskýho… Já to dělám hlavně pro pobavení diváků. V Rosicích to bylo úplně jiné. Tam jsem blbnul i v průběhu zápasu. Ale tady je to trochu jiná úroveň. Dokonce jsem měl v době, kdy byl Čavar nemocný, zakázáno cokoli dělat, abych se nezranil i já.

Co bude dál? Jak to vypadá s tvým dalším angažmá?
No ještě nevím. Všechno je v jednání, ve Znojmě bych chtěl samozřejmě zůstat. Nějaké nabídky mám i ze zahraničí. Chtěl jsem jít taky do Ruska, ale všechno to byly mančafty, kde nebyl žádný Čech, až někde na Sibiři. Ruštinu ještě zvládám docela dobře, ale už je tu rodina, tak nevím. Uvidíme…