Lukáš Peroutka
po 6. 3. 2017
Roman Šimíček: Bojovali jsme, může to být motivace do příští sezóny
Roman Šimíček: Bojovali jsme, může to být motivace do příští sezóny
Konečné skóre čtvrtfinálové série 0:4 působí pro znojemské barvy až příliš krutě. Ve třech duelech byli Klagenfurtu více než vyrovnaným soupeřem, dvakrát rozhodovalo prodloužení. "Hráči do toho dali všechno, po této stránce jim nelze nic vyčíst," konstatuje hlavní kouč Roman Šimíček.
Ani počtvrté v řadě jste Klagenfurt nezdolali, tentokrát rozhodlo až druhé prodoužení. Jaké prožíváte chvíle?
Bezprostředně po zápase se mi těžko hledají slova. Samozřejmě zklamání je obrovské, ale troufnu si říct, že vyjma třetího utkání jsme Klagenfurtu byli vyrovnaným soupeřem.
Co rozhodlo o tom, že úspěšnější byl nakonec soupeř?
Chybělo nám i štěstí, nějaký šťastný odraz puku k nám na hokejku, naopak jsme si dali několik prakticky vlastních gólů, což jsem taky ještě nezažil. Všechno to ale vychází z toho, že Klagenfurt byl vynikající soupeř, technicky zdatný, silný na kotouči, s výraznými individualitami. My jsme bojovali, hráči do toho dali všechno, po této stránce jim nelze nic vyčíst. Škoda, že vždy když jsme dali vedoucí gól, nedokázali jsme stav udržet.
Jak těžké bylo motivovat tým za stavu 0:3 na zápasy?
Chtěli jsme sérii prodloužit, jet do Klagenfurtu a tam bojovat o návrat do Znojma. Zklamaní jsme z toho všichni, hráči i trenéři. Bohužel je to sport, vyhrát může jen jeden. Bojovali jsme, ale můžeme to vzít jako určitou motivaci do příští sezóny.
Kde hledat rozhodující moment celé série?
Zlomila se podle mě už v prvním zápase. Ten probíhal v náš prospěch, ale hloupými chybami a dvěma vyloučeními ke konci jsme soupeře vrátili zpátky do hry. On pak rozhodl v prodloužení. To jsme měli zvládnout, odjíždět s vítězstvím a mohlo to vypadat úplně jinak. Ve druhém utkání jsme hráli opět vyrovnaný hokej, rozhodla jediná branka v náš neprospěch. Pouze třetí duel se nám nepovedl, od první do poslední minuty jsme nehráli dobře a to, co jsme chtěli. Čtvrtý zápas už byl opět stejný jako ty první dva.
V prodloužení se dlouho hrálo bez přerušení, jak to hráči po náročných šedesáti minutách zvládali?
Myslím si, že to ani nevnímají, jak jsou napumpovaní adrenalinem. Nemyslím si, že bychom fyzicky nestíhali, bruslařsky jsme byli vyrovnaní. Bohužel soupeř byl o gól lepší.
Po utkání jste poměrně dlouhou dobu strávil s hráči v kabině, co jste směrem k nim říkal?
Zhodnocení série, ale i celé části sezóny, kdy jsem tu byl a trénoval. Když jsem viděl, v jakém byli stavu, snažil jsem se je povzbudit. Takový je nejen hokej, ale i život. Musíme se od toho odpíchnout a příští rok zkusit opět bojovat o příčky nejvyšší.
