Lídr znojemské kabiny, nosící již dvě sezony na hrudi kapitánské céčko, se narodil na konci srpna roku 1991 v Brně a v tamějším týmu Komety si také poprvé vyzkoušel, co je to hokej. V dorosteneckém věku nastupoval rovněž za Ústí nad Labem, avšak jako junior už působil opět v Brně. V týmu moravské metropole nakonec nastoupil v roce 2010 i k mistrovskému utkání extraligy, a to proti Karlovým Varům a Kladnu. V ten čas už měl za sebou i několik startů ve třetí nejvyšší soutěži za Prostějov. Následující dvě sezony se pak pohyboval na trasách Brno – Havlíčkův Brod, avšak před začátkem vyřazovacích bojů Erste Bank Eishockey Ligy posílil poprvé Orly, kterým následně zůstal věrný i po čas dalších tří sezón. Po ukončení angažmá na jihu Moravy strávil nejprve rok v prvoligovém Prostějově, ze kterého se přes italské Asiago dostal až do Herningu, se kterým získal v roce 2016 stříbrnou medaili. V Dánsku se na podobný úspěch další rok navázat nepodařilo a levoruký důrazný obránce zamířil do Spojených států. Zde odehrál v ECHL dvaadvacet duelů a ročník nakonec zakončil opět v Metal Ligaen ve Frederikshavnu. Hokejista, mezi jehož velké koníčky patří také cyklistika, si pak za další zahraniční štaci vybral zemi, která právě cyklistikou je velmi proslavená, a upsal se francouzskému Angletu. Sezóna z hokejového hlediska ale nedopadla úplně šťastně, jelikož se tým pohyboval na spodních příčkách tabulky a nakonec byl nucen místo play-off hrát o udržení. Jenže po tomto hokejovém roce se Sovovi ozval Miroslav Fryčer, tehdy sportovní manažer Znojemských Orlů, s nabídkou navázání spolupráce, načež si obě strany později plácli a hokejista, nosící na zádech dres s číslem „19“, patřil nakonec mezi muže, kteří tvrdili muziku v mezinárodní soutěži. Orli nakonec došli až do čtvrtfinále, ale vyhrocenou sérii s Bolzanem nakonec za stavu 0:3 pro italský celek ukončila celosvětová pandemie. Ve městě vína panovala nejistota, v jaké lize nakonec budou Orli v září létat, a Sova si našel dříve práci opět v Prostějově. Tam ale sehrál deset utkání a zamířil na sever Evropy, a to znovu do dánské ligy, kde strávil další dva ročníky v klubu s názvem Odense Bulldogs. Právě v té druhé sezoně přidal do své sbírky další medaili, tentokrát bronzovou, a se zahraničním hokejem se nakonec tímto úspěchem úplně rozloučil a zamířil do Frýdku-Místku, s nímž došel do čtvrtfinále. Ročník 2023/2024 poté úplně vynechal, a to z důvodu, který uvedl i v jednom z rozhovorů na tomto webu – tedy únavy z neustálého cestování a hledání místa, kde by se hokejista se skoro 250 utkáními za Znojmo mohl usadit. Toto místo nakonec našel právě na jihu Moravy, kdy po nejistém znojemském jaru 2024 podepsal smlouvu s Orly a tým vede jako kapitán dodnes.