Štrach: Hrát se Štachem by byla velká prda
Mohl byste přiblížit své hokejové začátky?
Začínal jsem v pěti letech na Kladně. Na stadion mě přivedli rodiče. Táta hodně sportoval a abych něco dělal, tak mě naši dali na hokej. V Kladně jsem strávil celé mládí, v juniorech jsem hrál druhou ligu za muže ve Slaném. Potom jsem se vrátil zpět a s juniory jsme vyhráli titul. Ve dvaceti jsem přestoupil do Slavie. Tam jsem ale odehrál jen tři zápasy, moc jsem se na led nedostal. Pak jsem už hrál většinou jen první ligu, párkrát ve druhé.
⇒ Skvěle zvládnutý skok přes kozu v provedení Petra Štracha |
Proč jste se v extralize neuchytil?
Ve Slavii byla veliká konkurence, bylo to hodně o šanci a tu já jsem nedostal. A když jsem ji dostal, tak jsem se hned zranil.
Jak jste se dostal do Znojma?
Volal mi pan Kaňkovský a pan Neliba, se kterým mám dobré vztahy již z minula. Tak jsem byl rád, že mě oslovili, že mají o mě zájem a já na nabídku kývnul.
Nejen postavou ale i povahou jste neoblomným bekem?
Uznávám tvrdou hru a taky se tak snažím hrát. Samozřejmě dokážu chránit spoluhráče.
Jaké jste dosáhl vzdělání? Máte rodinu?
Vyučený kuchař – číšník. Nejraději vařím těstoviny, ale zvládnu klidně i knedlík. Když manželka nemá čas nebo je v práci, tak uvařím. Vloni jsem se oženil, čekáme koncem roku přírůstek.
⇒ Dobře si rozumí i s fotbalovým míčem |
O co se zajímáte ve volném čase?
Teď nejvíc o psy, kynologii a myslivost. Máme dva psy – jackteriéra k lovu a rotvajlera na hlídání. Do lesa chodím odmala se strejdou a s tátou. Ve Znojmě ještě nikoho neznám, není to tak jednoduché se k nějakým myslivcům dostat. Musel by mě někdo pozvat a vzít mě jako hosta.
A máte i tu zelenou kamizolku?
Samozřejmě mám všechno i flintu.
Nemáte obavu, že si vás budou plést s Lubošem Štachem, který je sice o dvacet centimetrů menší, ale máte podobná příjmení?
To už se tady řešilo. Začali mi říkat Šturci nebo Štury, aby se to nepletlo.
Mohla byste být s Lubošem zajímavá obranná dvojice…
No, to by byla velká prda.