Polovina soutěže je za námi

Z n o j m o - Utkáním se Spartou ukončili Znojemští orli první polovinu letošního ročníku extraligy. Na trenérskou lavičku po roční přestávce opět usedl Pavel Pazourek. Pod jeho vedením vstoupil tým do soutěže nebývale dobře. Od začátku se Orli pohybují na místech zajišťující jim play – off. Nebýt velké marodky, která zasáhla hlavně obranné řady, mohla být jejich pozice ještě lepší. Jak vidí dosavadní snažení svých svěřenců, napovídá následující rozhovor.

Tipsport extraliga má za sebou polovinu soutěže. Znojmo je se čtyřiceti body na šestém místě. Jak byste ji zhodnotil?
Myslím si, že s umístěním a ziskem bodů můžeme být spokojeni, vzhledem k náročnosti a vyrovnanosti soutěže. Určitě je to dobrý.

Co říkáte na výkony mužstva v těch odehraných šestadvaceti kolech?
Hra zatím není moc atraktivní, není samozřejmě bez kazu. Máme problémy s bojovností, s nasazením. Ale věřím, že se to v průběhu soutěže ještě zlepší. Přičítám to tomu, a potvrzují mi to i kolegové trenéři z jiných týmů, že těch zápasů je hrozně moc a hráči na některé těžko hledají motivaci a sílu. Ty problémy mají všechna mužstva v extralize, všude si na to stěžují. Třeba za poslední měsíc jsme měli jediný den volna, bez hokeje, bez tréninku. To, si myslím, je hrozně vyčerpávající, stereotypní. Tomu taky odpovídají kolísavé výkony. Jeden den hrajeme výborný zápas, třeba s Pardubicemi a za dva dny už nenajdeme motivaci a síly k tomu, abychom odehráli s Budějovicemi slušný zápas.

Znojmo trápila od začátku sezóny zranění obránců, paradoxně ale byl spíš problém v koncovce, ve využívání šancí.
Já to vemu od těch beků. Od začátku sezóny nám chyběli a ve druhé čtvrtině jsme vlastně ani šest obránců neměli. Mnoho zápasů jsme dohrávali jen na čtyři obránce. Sám nevím, kde ti kluci tu sílu berou. Navíc jsme se snažili, kde to šlo, hrát na čtyři útoky a tak ta únava opravdu padá nejvíc na obránce. Pak je to vidět hlavně v rozehrávce. A když chybí Toman a Soudek, kteří dokážou tvořit, tak je to citelné. Od toho se odvíjí i ta produktivita. Když nedostane útočník dobrou přihrávku včas, tak z toho taky moc nevymyslí.

Čím to je, že hráč nedokáže skórovat do prázdné brány?
Současný trend hokeje už je takový. Hráči nemají místo ke hře, čas na střelbu a tak. Taky spoustu příležitostí ke střelbě promarníme, když si hráči zbytečně přihrávají, netlačí se před bránu. Pracujeme na tom stále. Říkáme jim to, opravujeme je, trénujeme to, ale někdy se to zkrátka nedaří. Tyto problémy mají ale naprosto všechna mužstva. My máme vlastně jen jednoho opravdového střelce, Marka Urama, nikdo jiný podobný tu opravdu není. Čekali jsme, že jím bude i Jano Pardavý, ale zatím není.

Došlo i na trejdy, kterým se Znojmo v minulých sezónách vyhýbalo. Jak vy se díváte ta tuto možnost, kterou hokejové řády umožňují?
Trejdy se dělají hlavně pro hráče, kterým se nedaří tak, jak se od nich očekávalo. Snažíme se jim tak pomoct, aby se právě z toho stereotypu dostali, aby dostali nový impuls. Většinou je to ale na výzvu jiného oddílu.

Jak vidíte brankářskou dvojici Duba – Slávik?
Jsou vyrovnaní a tím, že jsme je prostřídali, tak jsme jim určitě pomohli. Je pravda, že občas dostanou blbé góly, ale s tím se nedá nic dělat. Taky odchytají výborné zápasy.

Asi nejpěknějším utkáním bylo to poslední proti Spartě. I když hráči dokázali opět spálit několik tutovek, bylo na nich vidět, že hrají s velkou chutí a nasazením.
Jsem přesvědčen, že kluci jsou schopní takový hokej hrát. Ale musí k tomu přistupovat tak jako právě proti Spartě. Byla na nich vidět vůle pracovat, vůle po vítězství. My hrajeme dobré zápasy i s Pardubicemi, se Zlínem, s Třincem, proti ostatním se asi nedokážou tak nabudit.

Dalším faktorem, který má vliv na utkání, je rozhodčí. Vzorovou ukázkou byl rozhodčí Venglář v domácím duelu s Pardubicemi, který dokázal z pohledného hokeje udělat, jak se lidově říká, bramboračku.
Kromě něj tady nikdo vyloženě špatně nepískal. Poslední dobou se zlepšili i čároví. První čtvrtinu hlavní pískali docela slušně, ale čároví byli otřesní. Teď už je to trochu lepší, nejsou už takové problémy, drží se to v přijatelných mezích. Rozhodčí nemají respekt a pokud nebudou pískat dobře a nebudou ke hráčům slušní, tak ho nezískají. Kdysi přišel rozhodčí do kabin, pozdravil se s hráči, mezi kterými měl i kamarády, řekl co a jak bude pískat, co na ledě nechce vidět a bylo. Dnes to tak není. A když se něco na ledě stane, zůstane ležet hráč, tak se rozhodčí sebere a jede pryč. To taky dřív nebylo. Tak se hráčům nedivím, že k nim nemají vztah. Vždyť je ani pořádně neznají. A na kreditu jim nepřidají ani různé aféry, jak je to třeba teď ve fotbale.

Všeobecně letos ubývá diváků. Ve Znojmě ještě nebylo vyprodáno a nejvíc lidí přišlo na poslední zápas proti Spartě. Proč lidi hokej už tolik netáhne?
Ono dvakrát za týden jít na hokej je finančně i časově náročné. A pokud se přidá ještě třetí zápas v týdnu a představí se tam dvě mužstva unavená po cestování a předvádí i takový hokej, tak se opravdu není čemu divit. Hokej je tvůrčí činnost a pokud je hráč unavený, apatický, tak to není ono. Můžete říct, že jsou to profíci, ale nejsou roboti. Je to kolikrát vidět i v Kanadě. Jsem přesvědčen, že to množství zápasů je na škodu hokeje. Hráči v sobě, v tom kolotoči, klid, pohodu, bojovnost, nasazení a vůbec takový ten hlad po hokeji těžko hledají. Navíc v průběhu sezóny jednotlivý zápas nic neznamená. Rozhodující budou, jak tady nedávno říkal kolega Rulík, až zápasy v poslední čtvrtině.

Mohlo by vést k oživení uzavření soutěže? Jaký je na to váš názor?
Podle mě by bylo ideální, kdyby se sestupovalo a postupovalo přímo. To dává šanci tomu, kdo spadne, aby mohl hned postoupit. Ten, kdo vyhraje ligu, má větší šanci zahrát si extraligu, než jak to je teď. Kdyby to tak mělo zůstat, tak to by fakt bylo asi lepší soutěž uzavřít a stanovit jasná pravidla, jak by mohlo nějaké další mužstvo do soutěže vstoupit a ta mužstva, která dlouhodobě vykazují špatnou práci, ze soutěže vypadnout. Něco by se s tím každopádně udělat mělo. Současné podmínky nejsou pro všechna mužstva stejné, není to spravedlivé.

Jsou pro vás výkony nějakého týmu v letošním ročníku překvapením?
Asi ne. Ani Liberec, který před sezónou chtěl být do čtvrtého místa. Ono se to někdy stane, že si člověk klade vyšší cíle a pak to nevyjde. Že bude vysoko Zlín, jsem říkal už před začátkem, protože ti asi nejvíc proti loňsku posílili. Mile mě překvapuje Kladno svými výkony, to jsem asi nečekal.

Kam byste chtěl s týmem dojít ve druhé polovině?
Musíme pokračovat v tom, jak hrajeme doteď. Pokud vydržíme dělat kolem dvaceti bodů za čtvrtinu, tak by nám osmička neměla utéct. Otázkou je, jestli to dokážem. Zápasy jsou všude a proti každému těžké. Je téměř jedno, jestli hrajete se Spartou nebo s Budějovicema nebo se Vsetínem.

Jak jsou na tom zranění hráči? Jaká je vůbec v současné době marodka?
Dlouhodobě jsou mimo hru Milan Toman, David Kudělka a teď to vypadá, že i zranění Karla Soudka bude delší. S nimi můžeme počítat nejdřív po Vánocích. Teď se k nim přidal Roman Erat, který si stěžoval na bolesti zad, zatím podstupuje vyšetření a ukáže se co to je.