Nejdůležitější je, že se nám podařilo zvítězit. Potřebujeme nyní získávat bod za bodem a dnes jsme to zvládli, což je perfektní. Šli jsme si pro to od začátku a povedlo se nám podat dobrý týmový výkon.

Proti Zlínu jste nastoupil naposledy, když ještě působil v nejvyšší soutěži…

Je to určitě jiný tým. Odešlo spoustu hráčů, kteří hráli v extralize. Zlín nastupuje v první lize už druhým rokem, takže ta změna jde hodně znát.

Nebudeme-li počítat dva zápasy za Chomutov v roce 2020, tak první ligu jste si naposledy zahrál za Kladno. Řekl byste, že se vám povedlo adaptovat na tempo hry?

Bylo to těžké, je to přeci jen trošku rozdílná soutěž. První dvě situace byly z mé strany tragické. Poté se mi povedlo do toho dostat a myslím tedy, že jsem neodehrál špatné utkání. Rozdíl mezi extraligou a CHANCE ligou je znát hlavně v chytrosti hráčů. Zdejší soutěž se nehraje tolik takticky, naopak o patro výše je přeci jen hra o něco vyspělejší.

Letos jste vinou zranění a nemoci toho moc odehrát nestihnul. Jak se aktuálně cítíte?

Dnes jsem de facto po měsíci naskočil do ligového zápasu. Člověk sice trénuje, ale zápasové tempo prostě dohnat nedokáže, takže za možnost a šanci nastoupit do utkání ve Znojmě jsem moc rád.

Přeci jen o vašem příchodu se spekulovalo už dříve…

Hned z počátku ročníku jsem si poranil koleno a byl jsem kolem šesti týdnů mimo hru. Poté jsem se dostával do tréninkového procesu a byl ve spojení s Hráškem (Petr Hrachovina, pozn.red.). Také vlastně i díky tomu, že jeho syn Dominik chytá v Českých Budějovicích, jsme zůstávali v kontaktu. Když už se mi podařilo uzdravit, nastoupil jsem ihned za Motor. Tudíž na přesun k Orlům nebyl prostor. Tentokrát už tomu byly okolnosti nakloněny a vyšlo to.

Kdy tedy nastal ten hlavní bod, že se připojíte k týmu právě teď?

Začalo se to řešit v době, kdy jsem ještě měl deset dnů brát antibiotika. Když už jsem byl na sto procent schopen trénovat, řešilo se to intenzivněji. Během dvou dnů se vše podařilo domluvit a nyní jsem tady.

Ve spodních částech tabulky jste se pohyboval naposledy s týmem Litvínova. Znojmo je na tom aktuálně podobně, jak to vnímáte?

Po prvním příchodu do kabiny by to člověk ani neřekl. Na hráčích nejde vidět žádná deka, což je dobré znamení. Protože do každého duelu jdou se vztyčenou hlavou. Jasně, v zápase se našly slabší chvíle, kdy nás soupeř přehrával. Dokázali jsme to ale udržet a získat plný počet bodů. Hlavně musím říci, že mužstvo je postavené tak, že na spodních příčkách nemá vůbec být.

Za svou kariéru máte nespočet odehraných utkání napříč různými soutěžemi. Ve Znojmě působí četná parta mladých hráčů, chtěl byste jim tyto zkušenosti předávat i zde?

Určitě. I dnes jsem se v některých případech snažil klukům poradit. Něco za sebou odehraného mám. S těmi mladšími hokejisty, kteří ještě takové zkušenosti nemají, je potřeba komunikovat.

Když se řekne jméno David Štich, většině hokejovým fanouškům se vybaví tvrdá hra, šarvátky… Bude tohle i jedna z rolí, kterou byste chtěl do týmu přinést?

Spíše ne. Nejsem tu za účelem, abych seděl na trestné lavici. Chci být platný hlavně na ledě. Oslabení, defenzivní činnost, rozehrávka jednoduchých puků to je důvod, proč jsem tady. Navíc hokej se ubírá úplně jiným směrem, pěstní souboje už nejdou tak často vidět. Pokud k tomu ale bude pádný důvod, nemám problém to udělat.

Je třeba v tomto ohledu první liga o něco volnější než extraliga?

Rozhodčí jsou školeni na obě soutěže totožně. Možná v extralize jsou o něco zkušenější, větší rozdíl v tom ale nevidím.

Byl jste typem tvrdého hráče už od mládí?

Ano, už v útlém věku jsem byl takovým raubířem. V Kanadě jsem tímto způsobem pokračoval. Navíc byli hodně překvapení, že Evropan hraje takovým stylem hokeje. Já jsem svoji hru nezměnil a tato pověst se s mým jménem táhne až dodnes.

Vzpomenete si na situaci, kdy jste poprvé shodil rukavice?

Vzpomenu, z toho zápasu mám dodnes jizvu nad okem (smích). Vyzval jsem nejlepšího bitkaře soutěže a dostal jsem nařezáno takovým způsobem, že ze mě stříkala krev.

Teď vás čeká reprezentační pauza, jak ji budete trávit?

Nyní se vracím do Českých Budějovic, kde se zapojím do tréninkového procesu. Deset dní jsem totiž netrénoval, takže budu trénovat tam. Až se budou blížit opět ligová utkání, uvidí se, zda se dostanu do sestavy Motoru mezi sedm beků. Když tomu tak nebude, zůstaneme v kontaktu s trenéry Znojma. Pokud budou mít o mě stále zájem, rád přijedu. Jsem tedy otevřený oběma variantám. Chci hrát hokej, být platný na ledě a postupně se ukáže, jak se bude situace vyvíjet.