Jihlavský rodák se s hokejem setkal poprvé v první třídě. Zaujal jej nábor do sportovní školy v Seifertově ulici a vzhledem k tomu, že jeho otec byl hokejovým gólmanem, zákonitě skončil také v brance. V Jihlavě strávil většinu své dosavadní kariéry, vyjma několika střídavých startů v Benátkách nad Jizerou, Havlíčkově Brodě a Třebíči. V hokejové líhni na Vysočině měl štěstí na trenérské legendy. Připravoval se pod vedením Holíka, Pitnera, Augusty. Nikdy neměl žádný velký brankářský vzor nebo idol, snažil se však své kolegy bedlivě pozorovat a studovat: „Neměl jsem žádný vyhraněný vzor, sledoval jsem všechny brankáře a snažil se brát si z nich to dobré. Takové postřehy od každého trošku, nejde nikoho kopírovat.“

S Duklou zažil dobré sezóny, ale také pád z nejvyšší soutěže v roce 1999, kdy prohrála baráž se Znojmem. V té době mu bylo osmnáct a byl třetím brankářem za Novotným a Sáblíkem. Tehdy si také mladého talentu všimli reprezentační trenéři a pozvali ho na kemp osmnáctky. V Jihlavě se postupně vypracoval až na pozici týmové jedničky. Znojemskou střídačku poprvé okusil již před třemi lety, kdy zaskakoval za nemocného Slávika. Na konci minulé sezóny vypomáhal Znojmu v play-off a zdatně kryl záda Trvajovi.

Možná právě proto po skončení sezóny a vypršení smlouvy v Dukle zamířil mezi Orly. Znojmu dal přednost hlavně proto, že se zde hraje extraliga a navíc to má blízko domů. Do svého rodného města se určitě podívá dost často, protože se kluby domluvily na Suchanově střídavém startu. Na nejvyšší soutěž se moc těší: „Extraliga je extraliga a je to výzva. Chci vyzkoušet jaké to je, zažít extraligovou atmosféru a být v takovém týmu. Jsem rád, že tu můžu být.“

Jaroslav je absolventem gymnázia a dokonce vážně uvažoval o studiu na vysoké škole, nejraději oboru fyzioterapeut nebo sportovní management, ale z časových důvodů studium prozatím odložil. Má starší sestru, je svobodný a toho času volný ;-)

Jeho největším koníčkem jsou koníčci. Kdykoliv má volno, jezdí na statek Sasov v Jihlavě, kde se věnuje své vášni. „Relaxuji u koní. Ne, že bych nějak jezdil, hlavně tam odpočívám. Svět z koňského hřbetu je krásný,“ svěřuje se zasněně.

6. 6. 2006