Rodáka z Jindřichova Hradce přivedl k hokeji v pěti letech děda, protože se v té době rodičům narodila dvojčata, Jakubovy sestry, tak byli hodně zaneprázdněni péčí o ně. Ve svém rodném městě vydržel hrát až do juniorů a v roce 1999 obsadili druhé místo v juniorské extralize po finále se Slavií. Ve stejném roce okusil poprvé dospělý extraligový led v Karlových Varech a zúčastnil se mistrovství světa dvacítek v kanadském Winnipegu.

Následující rok ale pro něj už nebyl tak dobrý. Vajgar sestoupil do druhé národní ligy a mladý útočník si jednu sezónu vyzkoušel i třetí nejvyšší hokejovou soutěž u nás. Vedení karlovarského hokeje však na jeho předchozí služby nezapomnělo, a tak mohl opět naskočit do extraligového kolotoče. Barvy Becherovky, nyní Energie, hájil v pěti sezónách. Tu poslední, letošní, sice zahájil v západočeských lázních, ovšem po osmi zápasech se stěhoval na opačný konec republiky do Znojma. Změnu dresu přivítal, protože ve Varech už ztrácel motivaci a uvědomoval si velký tlak, který tam je na hráče vyvíjen, proto bez váhání nabídku trenéra Hořavy přijal.

Ačkoli se ve svém premiérovém utkání ve znojemském týmu uvedl brankou, není typem útočníka, který by mohl vyhrávat kanadské bodování. V útočných řadách plnil defenzivní úkoly. Ve Znojmě je na roční hostování výměnou za Pavla Selingra, který putoval místo něj na západ Čech. Na svůj největší hokejový úspěch stále čeká a vůbec by se nebránil, kdyby tomu tak bylo v dresu Orlů.

Vyučil se autoklempířem, je svobodný ale zadaný. Z rodiny sportoval pouze otec, který dělal atletiku, několikrát startoval na republikovém přeboru. Baví ho motoristické sporty, obzvláště motokros a supermoto a mnoho času stráví u počítače.

4. 10. 2005