S hokejem začínal v šesti letech společně se svým o něco známějším bratrem Karlem na zlínském zimním stadionu, kam je přivedli rodiče. Zlínu také skoro celou svou dosavadní kariéru zůstal věrný. Prošel všemi mládežnickými kategoriemi až do extraligy, své působení v klubu přerušil jen krátkou epizodou v Americe v roce 1999. „Amerika mě lákala, chtěl jsem to tam zkusit, ale v tom klubu mi to nějak moc nevyšlo, nebyly tam ani dobré podmínky, tak jsem se rád vrátil do extraligy,“ shrnuje svůj start v patnácti zápasech v dresu Windsor Spitfires (OHL). „Bohužel jsem se ale záhy zranil, a to mě odstavilo skoro na celou sezónu. Vypadl jsem taky z nominace dvacítek (v roce 2000), která pak vyhrála mistrovství světa. Titul se mi podařilo získat až v dalším roce,“ vzpomíná Rachůnek na svůj zatím největší hokejový úspěch. V juniorech se mu podařilo nastupovat v jednom mužstvu společně s bratrem, který je o dva roky starší. „Brácha je obránce, protože byl vždycky o hlavu větší,“ dodává s úsměvem.

Na sezónu 2003-04, kdy nastupoval v dresu Českých Budějovic, a ve které se mu přilepila smůla na paty, nerad vzpomíná: „Hned ve čtvrtém utkání jsem se zranil, ale ještě jsem ho dohrál. Nastoupil jsem i do dalšího zápasu, chtěl jsem hrát, ale protihráč mi lehl na zraněnou nohu a dál už to bohužel nešlo a sezóna tak pro mě skončila. Pro hráče to samozřejmě není nic příjemného, když skoro celou sezónu stojí."

Následovalo angažmá ve Znojmě, které pro něj bylo příjemným překvapením. „Byla to pro mě rána z čistého nebe, abych řekl pravdu. Můj agent byl v Americe a vůbec jsem nečekal, že by se mělo něco dít. V klidu jsem se připravoval sám. Z ničeho nic mi ale zavolal pan Dočekal a už to bylo. Byli už dříve domluveni s mým agentem a ten mi říkal, že to měl pro mě schované jako překvapení. Trochu se to ale vleklo, tak to pan Dočekal nevydržel a zavolal mi osobně,“ objasňuje svůj příchod do týmu Orlů.

Ivan pochází ze sportovní rodiny, oba rodiče hráli basketbal. Otec navíc působil i jako trenér, a tak si basket v mládí vyzkoušeli i oba bratři Rachůnkové. „Víc nás to ale táhlo k hokeji,“ přiznává. Má přítelkyni, bydlí s ní ve Znojmě a její blízkost mu velmi vyhovuje: „Dobře se o mě stará, umí výborně vařit a pečuje o mě, když mě něco bolí nebo jsem zraněný.“ Vyučil se elektrikářem, jako všichni chlapi v rodině. Má rád veškeré druhy sportu, kromě hokeje nejvíce tenis a basketbal, občas si s bratrem zajdou na golf a také na ryby.