Své první hokejové krůčky udělal obránce David Turoň na karvinském zimním stadionu, kam ho brával o devět let starší bratr na veřejné bruslení. „Všiml si mě tam trenér hokejové přípravky a nabídl mi, jestli bych nechtěl hrát hokej,“ vzpomíná na své začátky. Už v sedmé třídě zažil svůj první přestup do Havířova, ale za rok opět měnil barvu dresu, když si jej vyhlédl Třinec. Zde byl až do dorostu, ovšem poslední rok dorosteneckého věku hrál znovu za Havířov, kde se mu již v sedmnácti letech podařil první start v české nejvyšší soutěži.

V osmnácti letech byl draftovaný Torontem a po domluvě s klubem i s agentem se rozhodl zkusit juniorskou ligu v Portlandu (2002-03). Po roce podepsal na tři roky smlouvu s Torontem a hrál na jeho farmách v St. Jones a v Pensacola. Do A týmu se mu nepodařilo probojovat. Svých čtyř sezón za mořem v žádném případě nelituje: „Osamostatnil jsem se, poznal jsem jiný život, jiný hokej. Zdá se, že mi to dalo do života dost. A naučil jsem se anglicky.“ Loni podstoupil zkoušku v CSKA Moskva. Ruský tým ale hledal starší zadáky, a tak tehdy teprve jednadvacetiletý bek neuspěl.

Mezitím oblékal mládežnický reprezentační dres. Hrál již za výběr sedmnáctiletých, zúčastnil se mistrovství světa osmnáctek ve Finsku a dvacítek v Halifaxu v Kanadě. „Na osmnáctkách jsme byli čtvrtí, prohráli jsme s Finskem zápas o třetí místo a na dvacítkách jsme ve čtvrtfinále vypadli s Amerikou,“ vrací se k reprezentačním startům. Do mužské reprezentace se zatím nepodíval.

Po skončení kontraktu s Torontem neměl přímo namířeno do Znojma. „Ještě jsem čekal, jestli se něco neukáže, ale po dohodě s rodinou jsem se domluvili, že by to nebylo špatný zkusit to v český extralize. Odehrát dva roky a pak se uvidí, co dál…,“ objasňuje své rozhodnutí vrátit se ze zámoří.

O Turoně měly zájem Vítkovice, které na něj vlastní v Česku hráčská práva, ačkoliv za ně nikdy nenastoupil. „Vítkovice letos pořád volaly, ale nedomluvili jsme se na podmínkách. A pak projevilo zájem Znojmo. Pan Hořava mluvil s mým agentem panem Henyšem. Chtěli mě vidět, protože jsem čtyři roky nebyl v Česku. Po týdnu trénování jsme se domluvili na ročním hostování plus rok opce,“ popisuje svůj příchod mezi Znojemské orly. Zájem o něj měl kromě Vítkovic i Třinec, ozývaly se i slovenské kluby Žilina a Nitra.

Ve Znojmě chce co nejvíce pomoci týmu a dostat se s ním, co nejdál. Hokejové cíle si neklade nikterak malé. Láká ho reprezentace a chtěl by se prosadit do NHL.

Vystudoval střední zdravotnickou školu a pokračoval tak v rodinné tradici, protože maminka i o sedm let starší sestra jsou zdravotními sestrami. "Matika mi šla, ale nebavilo mě to, takže jsem nechtěl jít na průmku, a tak jsem zkusil zdrávku a vyšlo to." Zdravotní bratr Turoň by ještě zvládl provést odběr krve a neměl by problémy s poskytnutím první pomoci. Orli tak získali do svého týmu nejen pomoc do zadních řad, ale i v případě ohrožení života může vysoký zadák okamžitě zasáhnout.

David je nejmladší z dětí Turoňových, ale ne jediným členem rodiny, který zná vrcholový sport. "Brácha hrával házenou za Karvinou," prozrazuje a neopomene zmínit sportovně založeného otce: "Otec už má 72 let a když sportoval, byl jiná doba. Hrával hokej, jezdil na kole, na motorce. Byl sportovní fanda do všeho, ale vrcholově se ničemu nevěnoval."

Velkým miláčkem je kromě přítelkyně pro mladého beka čokoládový labrador. Rád si zajde zahrát tenis a fotbálek s klukama. Když venku prší, sedne si k počítači, zahraje hru, podivá se na internet. Baví ho auta.

Na život hledí s optimismem: "Snažím se myslet pořád pozitivně," svěřuje se.

V průběhu října 2006 byl poslán na hostování do pražské Slavie, odtud ale již začátkem listopadu putoval do slovenské Žiliny.

30. 11. 2006