Za Znojmo jsem moc rád, přiznává Filip Landsman

Znojmo - Dravost, odhodlání a píle. To jsou některé z mnoha vlastností muže, který bude nově bojovat o post znojemské brankářské jedničky. Řeč je o teprve jednadvacetiletém Filipu Landsmanovi. Pardubický rodák už stihl za asistence brankářské legendy Dominika Haška nakouknout do naší nejvyšší hokejové soutěže a má za sebou dvě sezóny v chrudimském dresu, kde se stal jednou z opor týmu. Nyní na rok zakotvil ve městě vína a okurek a o svoji pozici v týmu se rozhodně hodlá prát. „Když budu zdravý, tak se o svoje místo budu ucházet,“ hlásí s úsměvem.

Filipe, kolik ti bylo let, když jsi začal s hokejem?
To už je hodně dávno. K hokeji mě přivedl táta, když mi byly tři roky.

Můžeš v krátkosti popsat svoji dosavadní kariéru?
Já jsem byl celou dobu v Pardubicích, kde jsem hrál za žáky i juniory. V jejich dresu mám za sebou i dva zápasy za A-mužstvo. Odtud jsem šel do Chrudimi. Tam jsem chytal asi dvě sezóny a teď jsem tady. To je nejspíš všechno.

Vzpomeneš si ještě na svůj premiérový extraligový zápas v dresu tehdy ještě pardubického Eatonu?
Jo. Určitě. To se nezapomíná. Bylo to hrozný. Dostal jsem strašně blbý gól hned ve třetí minutě. Na to se nedá zapomenout.

Tenkrát jsi zaskakoval za zraněného Dominika Haška a Martina Růžičku. Dával ti Dominik nějaké rady?
Já jsem s nimi na tréninky moc nechodil. A když jsem tam byl, v bráně jsem se stejně moc neohřál.

Odkoukal jsi od něj něco?
Dominik na sobě strašně makal a dřel. Určitě jsem od něj něco málo odkoukal. Ale Dominik chytá tak, jak to umí jen on a tohle se nedá moc odkoukat.

⇒ Filip Landsman na úvodním tréninku na ledě

Filipe, jak jsi se ocitl ve Znojmě?
Přes mého agenta, který mi tady domluvil angažmá. A musím říct, že jsem za to moc rád.

Budeš tvořit brankářskou trojku společně s Ondrem Kacetlem, který si již loňskou sezónu vybojoval roli jedničky a karlovarským Lukášem Sáblíkem, jak vidíš své šance?
Určitě to bude boj, ale já jsem za to rád. Vždycky když s někým takhle soupeřím, snažím se, abych byl ještě lepší. Hlavně aby bylo zdraví. Když budu zdravý, tak se o svoje místo budu ucházet. Ale je mi jasný, že šanci dostane ten, kdo bude lepší.

Filipe, jak dlouho už jsi na jihu Moravy?
Do Znojma jsem přijel na začátku letní přípravy, bohužel jsem se hned na prvním tréninku zranil. Přetrhl jsem si vazy v kotníku. Takže jsem zase odjel a přijel až včera (pozn. autora 24.7.).

Jak to s kotníkem momentálně vypadá, vidím, že leduješ…
Kotník je po tréninku nateklý, ale to splaskne. Teď to musím týden přetrpět a potom to snad bude dobrý.

Ve městě jsi tedy krátce, stihl jsi se už trochu porozhlédnout?
Do města jsem se už podíval. Přijel jsem na poslední den suché přípravy, měli jsme takovou rozlučku, takže jsem se už stihl trošku porozhlédnout. Město se mi líbí, je pěkné.

Znáš se s někým ze znojemského týmu už z dřívějška nebo zažíváš seznamovací horečku?
Znám se s Adamem Havlíkem, který se mnou hrával v Pardubicích v dorostu. Potom ale odešel. Jinak proti znojemským borcům jsem pravidelně hájil branku, takže ostatní kluky znám od vidění.

Máš za sebou první trénink na ledě, můžeš ho zhodnotit?
Hrozný. Byl jsem úplně tragický, nic mi nevycházelo. Chce to tak týden nebo dva a bude to dobrý.

Jak nejraději trávíš svůj volný čas, jaké máš koníčky?
Hodně hraju na počítači, to je můj velký koníček. Na tom jsem trošku závislý. Teď tady počítač nemám, nestihl jsem ho dovézt, takže jsem z toho trochu nesvůj. Dřív jsem hrával fotbal, ten mě baví. V Pardubicích moc kroužků není, na ryby nechodím, protože neumím zavázat háček a jinak se tam nic jiného ani dělat nedá. Na koníčky teď ale není moc času.