Votruba přeje znojemskému hokeji více než jednu sezónu

Z n o j m o - Dva a půl roku vedlo znojemský tým trenérské duo Miloslav Hořava a asistent Jan Votruba. Poprvé spolu stanuli na lavičce v listopadu 2004, v sezóně, kdy byla výluka NHL. Nyní oba u týmu skončili a na jejich postech je nahradí noví trenéři. Těsně před definitivním odstěhováním se ze Znojma si našel čas na rozhovor Jan Votruba a ohlédl se za svým působením u orlího týmu.

Po více než dvou sezónách u Znojemských orlů končíte. Splnilo se vaše očekávání, se kterým jste do Znojma přicházel?
Určitě to moje očekávání splnilo, jak po sportovní stránce, tak i po stránce sociální, protože jsme tady s přítelkyní našli hromadu přátel a kamarádů.

Znojmo bylo pro vás velká neznámá…
Působil jsem před tím v Norsku, bylo to v době, kdy byla výluka v NHL a tady bylo takové špičkové mužstvo, že mě to lákalo s takovými hráči si zatrénovat, stát s nimi na jedné střídačce, být s nimi v jedné kabině. Nabídka byla natolik lákavá, tím myslím hlavně po sportovní stránce, že se to nedalo odmítnout. Byla to obrovská výzva.

≡ Jan Votruba burcuje hráče na střídačce

Jaké to vůbec bylo, trénovat takové hráče?
Bylo to vynikající. Ať to byli hráči z NHL, nebo třeba Uram, Pucher, později Dopita, Bičánek... Jsou to profesionálové a velice dobře se s nimi pracovalo. Pomáhali mladším hráčům, zůstávali s nimi dýl na ledě, trénovali s nimi. Třeba Patrik Eliáš se hodně věnoval Eratovi, Ludvíkovi. Podobně to dělal i Tomáš Vokoun. Bylo to i pro mě hodně poučné.

Bylo to vlastně vaše první delší angažmá v české extralize…
Bylo to opravdu dlouhé angažmá. Za poslední roky jsme hodně cestoval. Většinou jsem měnil kluby po jedné sezóně, ne proto, že bych tam nemohl zůstávat i déle, ale vždycky jsem měl o něco lepší nabídku. Tohle bylo zatím moje nejdelší působení na jednom místě.

S týmem se vám podařily pěkné úspěchy. Vloni získal znojemský tým poprvé bronzové medaile. V právě uplynulé sezóně se poprvé dokázalo mužstvo podívat na první místo tabulky.
Velice si vážím loňského bronzového umístění. Nejen proto, že tady takové umístění ještě nebylo, ale i proto, že ani já jsem takový výsledek nikdy nezískal. Bylo to pro mě moc krásné. Prohráli jsme s lepším týmem, Sparta nakonec udělala titul a já si s odstupem času našeho mužstva o to víc vážím. Udělali jsme ale loni chybu, že jsme už v průběhu play-off nemluvili s některými hráči a nepřesvědčili je, aby tady zůstali. Mužstvo tak bylo pro letošní sezónu dost oslabené. Odešli hráči, kteří se to tady naučili hrát a měli tady zůstat a klubu něco odvést. Byla to taková ta střední generace a nepodařilo se nám to za celou sezónu doplnit. Tím byla poznamenaná celá sezóna letošní. Bylo obrovské překvapení, když jsme na začátku čtrnáct dní vedli tabulku a dovolím si tvrdit, že nám to do budoucna ublížilo, protože jsme se s tím nedokázali vypořádat.

Letos znojemskou kabinou prošlo velké množství hráčů...
Bylo jich opravdu hodně, hlavně z I. ligy. Těm pak nějakou dobu trvalo, než se zapracovali do mužstva. Něco jiného byl Aleš Padělek s Michalem Tvrdíkem, to jsou hotoví hokejisté.

Zvládli jste ale předkolo play-off, ve čtvrtfinále jste potrápili Pardubice…
Dobré už byly poslední zápasy základní části. Zabrali jsme, aby jsme se vůbec dostali do předkola. Asi nikdo neočekával, že porazíme Kladno 3:0. A proti Pardubicím jsme se zvedli taky, i když už jsme prohrávali 0:3. Myslím si, že ty zápasy byly dobré, že kluci, kteří přišli, prokázali svoji kvalitu.

≡ Na hráče umí Votruba i pěkně zařvat

Jak se díváte na hlasy z pardubického mužstva, že Znojmo nehrálo hokej?
V těch prvních zápasech jsme opravdu nepodávali výkony, jakých jsme byli schopni. Pardubicím ale hrozně ublížila jejich vlastní arogance a nadřazenost, nás to jakoby nakoplo. Pardubice nastoupily do čtvrtého zápasu profesorsky, viděly se dál a počítaly, že nás bez problémů přejedou. Celé čtvrtfinále bylo vyhrocené, od hráčů přes trenéry až po managementy. Oni nás zkrátka furt berou jako nějaký provinční mančaft, který jim měl sloužit jen na rozehrání a jakousi přípravu na opravdové play-off. Když jim ale najednou hrozilo možná i vyřazení, tak si to rychle začali uvědomovat. Paradoxně jsme tak ublížili Budějovicím, protože se Pardubice v sérii s námi obrovsky poučily. Zvolily úplně jiný styl komunikace, chválily Jandače, hráče, úplně jinak se všichni chovali, jinak vystupovali... Zkrátka se poučily a my jsme je tak připravili na Budějky.

Měli jste na ně vymyšlenou nějakou fintu? Třeba to, že všichni ve všech rozhovorech zdůrazňovali, že Pardubice jsou favority série, že mají lepší mužstvo, což přivádělo hlavně trenéra Říhu k zuřivosti...
Ono to tak ze série vyplynulo a my jsme se snažili jim to tak ještě podsouvat, ať si myslí, že jsou ještě lepší než jsou, nějak upozornit na tu jejich aroganci a namyšlenost. A málem se jim to vymstilo! Ono to vlastně začalo tou tiskovkou po zápase, ze které jsem odešel, protože jsem se nechtěl nechat vtáhnout do nějaké role, do nějakých debat. Bylo lepší Říhu trochu našťouchnout a odejít, aby nemohl nějak argumentovat.

Jaké bylo tady to znojemské mužstvo?
Vloni byla v mančaftu lepší parta. Hráči se víc a dýl znali, drželi jakoby víc pohromadě. Neměnilo se tolik hráčů jako letos. Ale zase letos se ke konci neuvěřitelně semkli, fungovali jako tým, měli vnitřní řád a proto taky nějakýho dílčího úspěchu dosáhli.

S Miloslavem Hořavou se vám podařilo vtisknout mužstvu jiný styl hry, který byl zaměřen více na defenzívu. Co vás k tomu vedlo?
Tak nějak to vyplynulo ze situace. Útoční hráči postupně odcházeli, ale i když máte útočně laděné mužstvo, stejně musí být výborná obrana, bez ní to nejde. Jen útočením se nedá vyhrávat, to ještě nikdo nikdy nedokázal. Mně by se taky víc líbilo hrát pořád dopředu a vyhrávat 10:9, ale ono to nejde. Mužstvo, které neumí bránit, je neúspěšné. Když umí útočit i bránit, je úspěšné.

Jakou úlohu jste v tom hrál vy? Mělo na to vliv vaše působení ve Švédsku a studium jejich obranné hry?
Určitě jsem v tom měl prsty, ovlivnil jsem to. S Milošem jsme se na tom domlouvali a domlouvali jsme se pořád. Scházeli jsme se vždycky už ráno, několik hodin denně jsme to probírali. Samotná práce na ledě, ta hodina nebo dvě co jsou vidět, je už jen vyústění přípravy. Ta se dělá na den, na týden, na měsíc, na sezónu, na rok... Nebo třeba na každého soupeře.

≡ S Miloslavem Hořavou dovedli tým poprvé ke zisku bronzových medailí

Jak se vám spolupracovalo s Hořavou?
Dobře. Měli jsme velmi dobrý vztah, byli jsme oba otevřeni diskusi, vzájemně jsme se respektovali a uznávali názory druhýho. Miloš mi dal určitý prostor, který jsem využíval. Nemůžu říct jediné špatné slovo o naší spolupráci. V trénincích, v přípravě i při zápasech jsme měli svoje role rozdělené, Miloš koučoval útočníky, já beky.

Proč to bylo takhle, vždyť Hořava byl skvělý obránce?
Protože Hořava byl vždycky skvělý útočný bek! A já jsem se staral trochu víc o tu obranu, takže asi proto.

Pracovali jste s mnoha mladými hráči. Vy sám jste působil u reprezentační dvacítky. Jak vidíte budoucnost českého hokeje?
Já to nevidím moc dobře. Za prvé se s hráči nepracuje až tak kvalitně a systematicky, je to bez koncepce. A hlavně se mi nelíbí, co se děje v českém hokeji. Mám tím na mysli různé zákulisní „práce“, z toho jsem otrávenej a zklamanej. Když vidím, jak se řídí soutěž, celý ten výbor, tak mám pocit, že to ty lidi nedělají jako práci, nebo protože chcou, ale spíš pro nějaký prospěch. Malinko mi to začíná připomínat fotbal a obávám se, že se nám to za nějaký čas vymstí a projeví se to i na výsledcích dospělých. Je to už vidět na mládežnickém hokeji, který už není to, co býval.

Nyní v play-off se ještě více zvedla kritika výkonů rozhodčích. Nechtěl byste být sudím?
Chtěl! Rozhodčí mají ideální život. Oni něco dělají a my všichni ostatní se k jejich práci nemůžeme vůbec nijak vyjádřit. Ani negativně, ani pozitivně, nijak. Připadá mi to jako v totalitě, ne ve svobodném státě, abych se nemohl vyjádřit k práci někoho, kdo jistým způsobem ovlivňuje i moji práci. Nejde o nadávky, urážky ale o normální hodnocení. Já třeba nemůžu říct na tiskovce ani to, že rozhodčí pískal dobře, za to dostanu deset tisíc pokuty. Tak kde to jsme, v Alžírsku? Je to obrovská chyba médií, vás novinářů, že tohleto akceptujete. Na druhou stranu, co si dovolí hráči nebo i trenéři během zápasu na rozhodčí a zůstane to nepotrestaný, to je zarážející. Pak je jasný, že takový rozhodčí nemůže mít žádný respekt. Něco jiného jsem zažil ve Švédsku, v Norsku. Tam měli rozhodčí daleko větší respekt, nikdo si k nim nedovolil něco takového, co vidíme u nás.

A to nejde, aby si sedli rozhodčí, funkcionáři, trenéři a povykládali si před sezónou?
Já jsem na nějakém takovém semináři byl. Pěkně se tam povídalo o pravidlech výstroji, jak se bude pískat, ale v momentě, kdy jsme odtud odešli, tak už to neplatilo. To nemá žádný význam. Rozhodčí musí vystupovat jednotně společně... Ne, že ten se zná s tam tím, ten na toho něco ví, a podobně.

Co plánujete dál?
Sbalili jsme se, vyklidili jsme byt, všechno jsme odevzdali. Rozloučili jsme se s mnoha přáteli, které jsme tady za těch dva a půl roku získali a odjíždíme do Děčína. Jednám o nějakém dalším angažmá, tak do deseti, čtrnácti dnů by mohlo být rozhodnuto. Já nejsem zvyklý moc odpočívat, teď tak na chvíli jedině od hokeje.

Co byste chtěl říct závěrem?
Přeji znojemskému hokeji, aby tady vydržel co nejdýl, aby to nebylo už jen o jedný sezóně. Hráčům, managementu a vedení přeji, aby se jim dařilo i v následujících sezónách, samozřejmě i divákům přeju hodně pěkného hokeje.