GaZ

ne 21. 10. 2007

Vítězství je důležité, uleví se nám, oddechl si Růžička

Vítězství je důležité, uleví se nám, oddechl si Růžička

Po zápase Růžička zářil spokojeností, a ochotně vyprávěl: „Já na své statistiky nekoukám, důležitý je, že jsme vyhráli. Vítězství jsme hrozně potřebovali. Určitě se nám zvedne psychika, budeme hrát trochu uvolněněji, třeba si víc dovolíme. Do dalších zápasů můžeme jít s čistou hlavou, že už jsme tenhleten zápas udělali. Doufám, že už se nám bude dařit.“

⇒ Autor branky a dvou asistencí Martin Růžička

Téměř dvě třetiny se hrálo bez branek. I když měli Orli viditelnou převahu, opět inkasovali jako první, necelé dvě minuty před koncem třetiny. „Když jsme dostali gól, tak nás to trochu zarazilo. O přestávce jsme si řekli, že do poslední třetiny vstoupíme jako úplně nový tým, že budeme makat všichni naplno. Ale hned na začátku jsme měli dlouhé oslabení. Moc dobře nám nebylo, ale řekli jsme si, že to musíme ubránit. Pak jsme dali vyrovnávací gól, dostali jsme se do euforie, no a napadalo nám to tam,“ prozradil s úsměvem Růžička.

Dalším důležitým mužem k cestě za znojemským vítězstvím byl Jiří Dopita. Po zápase hovořil s viditelnou úlevou: „Dnes se k nám konečně trochu přiklonilo štěstí. Jsme rádi, že jsme to zvládli. V průběhu zápasu jsme měli dost šancí, ale Fráňa chytal výborně. Nás taky podržel Jirka Trvaj, hlavně v oslabení. Bylo to pro nás takové šťastné utkání.“

Mužstvo není v pohodě, trápí se nejen střelecky, ale skřípe i souhra. Obránci často marně hledají přihrávkou spoluhráče v území nikoho, váznou nacvičené signály… Dopita to taky přiznal: „Je to vidět, že jsme v křeči. Hlavně na našich přesilovkách. Není to takové uvolněné, jak by to mělo být.“ Gól, kterým srovnal skóre, byl z galerie šťastných. V pádu se ohnal po puku, který prošel až za Fraňka. „Bylo to ve skrumáži, já jsem puk jen zametl a bylo to tam,“ přiznává účast paní Fortuny při své trefě Dopita.

Takových branek v hokeji padá mnoho, jen Orlům se to zatím nějak nedaří. „Stačí to do té brány nějak dostat. Třeba taková střela, které ani není rána, jen trefí bránu. Z toho padají góly,“ krčí rameny Dopita. Nutno ale dodat, že Dopita šel štěstí pěkný kus naproti. Chodil do mlýnice před brankoviště, bojoval, přetlačoval se se soupeřem. „Snažím se trochu víc jezdit před branku, hlavně v přesilovkách, abych to tam trochu zastínil a udělal tam gólmanovi nějakou práci.“ Naznačil tak cestu, která by mohla vést k častějšímu dobytí soupeřovy svatyně. Možná by bylo záhodno, aby jej spoluhráči následovali.

Prožitý nervák a následnou úlevu bylo možno vypozorovat na tváři asistenta Pavla Hynka. „Dvě třetiny se zápas vyvíjel podle klasického scénáře. Byl to obrázek výkonů v posledních třech zápasech na domácím ledě. Měli jsme jich několik dobře rozehraných, ale nedotahujeme to do tříbodového vítězství. Leží na nás trochu deka.“ Hned ale zvedl hlavu a vysekl svým svěřencům poklonu: „Musím hráčům poděkovat za vůli a hlavně víru v to, že utkání otočíme. Na takový zápas jsme čekali dlouho nejen my, ale i diváci, kteří nás podporují i v době, kdy se nedaří. To jsme potřebovali.“ Hynek rozhodně odmítl, že by po druhé třetině proběhlo v kabině nějaké „mytí hlav“: „Dnes není potřeba na hráče křičet nebo vyvíjet nějaký tlak, dělat bouřky. Naopak kluci potřebují podpořit, aby věřili ve vítězství a věřili i sobě.“

Po páteční porážce od Třince se určitě nikomu z hráčů moc na sobotní trénink nechtělo. Zasáhla ale vyšší moc a díky závadě na chlazení musel být trénink zrušen. Hynek prozradil, jak nečekané volno využili: „V sobotu jsme přišli na trénink a zjistili jsme, že nemáme k dispozici led, protože praskla trubka chlazení. Původně jsme zvažovali, že budeme hrát jen na dvou třetinách, pak jsme se rozhodli, že na led nepůjdeme. Udělali jsme si delší pohovor s hráči, zhodnotili jsme nejen poslední zápas, ale i celou čtvrtinu. Nevím, jestli pomohlo naše povídání, nebo to, že nebyl trénink a hráči si dali individuálně posilovnu, tělocvičnu, šlápli si na kole, protáhli se, věnovali se regeneraci. Možná tím přišli na jiné myšlenky.“