První třetinu jsme odehráli téměř bez chyby, až teda na ten gól, který jsme dostali čtyřicet sekund před koncem. V té další jsme trošku polevili a nehráli svou hru. Postupem času se to ale začalo opět zlepšovat a v poslední části hry jsme opět plnili to, co na začátku utkání, takže si myslím, že vývoj zápasu klíčově ovlivnila právě naše první třetina.

Byl to vzhledem k výsledku úplně odlišný zápas než ty předešlé tři?

To bych úplně neřekl. Skalica má kvalitní mančaft, navíc hráli do těla a byli nepříjemní. Zkrátka nám ale tenhle soupeř sedl víc a díky tomu jsme tahali za ten správný konec.

Do tohoto utkání jste vstřelili pouze jednu branku, myslíte, že jste to nyní, řekněme, definitivně odšpuntovali?

Spíš si myslím, že nám začaly konečně vycházet věci, které trénujeme. Logicky jsme po těch předešlých zápasech usoudili, že je potřeba hodně zapracovat na zakončení a střelbě jsme se věnovali opravdu hodně. Jsme tedy rádi, že se nám začalo dařit i v tomto ohledu.

Zatím nastupujete v lajně s Matějem Vovsíkem. Jak se jako kolegové doplňujete?

Troufnu si říct, že i za tu krátkou dobu jsme si jako kolegové z obrany mezi sebou vytvořili určitou důvěru. Jsme totiž typologicky stejní v tom ohledu, že nejsme vyloženě beci, kteří by pouze bránili, ale rádi si vyjedeme i zaútočit. Abychom si to ale mohli dovolit, musíme fungovat jako písty, tzn., že pokud jeden jede dopředu, druhý jej musí zastoupit, a v tom si myslím, že máme velkou výhodu a rozumíme si.

Jako jeden z mála jste přišel svým způsobem do neznámé kabiny, bylo pro vás složitější se začlenit?

Vlastně od té doby, co jsem přešel do dorostu, přes juniorku až po chlapy, tak si myslím, že začlenění do kolektivu nebylo jednodušší. Máme tady skvělou partu a to neříkám jen, aby řeč nestála, ale opravdu upřímně. Nevytváří se tu žádné skupinky, všichni se baví se všemi a jsme i dobrými kamarády mimo led.

K týmu jste se připojil zároveň se začátkem přípravy na ledě. Do té doby jste se připravoval individuálně?

Ano, měl jsem svůj vlastní individuální plán pro suchou část a dvakrát týdně jsem s dalšími kvalitními hokejisty a mým agentem a trenérem Robertem Novotným chodil i na led, což mi pomohlo se připravit na sezonu co nejlépe.

Je vám teprve dvacet let, ale už v tomto věku máte za sebou dvě zahraniční zkušenosti, proč jste se vydal touto cestou?

Odjakživa bylo mým snem vyzkoušet si hokej v zahraničí a v patnácti letech mi Švédsko dávalo největší smysl. Našel jsem tam super tým, který byl v tu dobu pod vedením českého trenéra Otakara Vejvody, který mi neskutečně pomohl. Když se na to teď dívám zpětně, tak co se týče osobního růstu, tak doposud nejvíc mi dali právě tyto roky, kdy jsem se posunul jak na ledě, tak mimo něj. Zároveň jsem bydlel najednou úplně sám, o vše se musel starat a k tomu musel být člověk ještě mentálně připravený na zápasy a tréninky v klubu. Opakuji tedy, že to byla jedna z největších škol, jakou jsem doposud dostal.

Sedlo vám to ve Skandinávii tím pádem více než v Americe, když vezmeme v potaz i to, že jste vyhrál dokonce celkové bodování obránců?

Amerika byla hokejově úplně jiná. Ať už kvůli tomu, že se hraje na menším hřišti, nastavení hráčů, kteří, když to řeknu špatně, jsou na ledě zvířata, ale jakmile seskočí z ledu, přepnou a stávají se z nich úplně normální kluci, tak tvrdšímu stylu. Reálně se tam může i stát, že pokud jednou nepřijdete na trénink, tak druhý den nemáte místo s tím, že pokud nechceš, hrát nebudeš.

Chtěl byste se v budoucnu do zahraničí ještě někdy vrátit?

Nechci říct, že by mi to stačilo, ale hlavně v zámoří jsem si také zažil své, a to hlavně co se týče psychiky. Na tu ligu jsem tam přišel dost mladý a zhruba půl roku jsem si v ní musel budovat své jméno. Minimálně v dohledné době bych se chtěl tedy posouvat hlavně v Česku, tady tomu věřím a myslím si, že napříč třemi nejvyššími soutěžemi šla kvalita zdejšího hokeje rapidně nahoru.

Loni jste nastupoval za Benátky nad Jizerou, které působí v západní skupině, očekáváte v tomto ohledu nějaký rozdíl?

Západní konference určitě má také svou kvalitu, a protože jsem zatím neměl tu čest si zahrát proti nějakému východnímu soupeři, tak rozdíly nedokážu ještě posoudit. Očekávám ale, že např. Prostějov bude hodně silným soupeřem a jsou tu i další týmy, které z vyšší soutěže sestoupily teprve nedávno, je tedy pravděpodobné, že tato skupina bude o něco kvalitnější.

V úterý proběhlo i oficiální představení kádru a dresů pro blížící se ligový ročník. Zažil jste něco podobného poprvé?

Jo, ale musím přiznat, že to bylo moc příjemné. Přišlo i poměrně dost fanoušků, za což jsme rádi, a akci jsem si užil.

Další zápas hrajete 8. září na domácím ledě proti Hodonínu, předpokládám, že vám dnešní vítězství směrem k tomuto zápasu dost pomohlo.

Určitě. Hlavně jsme potřebovali nastřílet pár gólů a ověřit si, že skutečně dávat umíme, což si myslím, že se povedlo a dodalo nám to i dávku mentální pohody směrem k závěru přípravy.