Troliga věří, že se vrátí na led

Znojmo - Tomáš Troliga měl být výraznou posilou útoku Znojemských orlů, trenéři s ním počítali do středu druhého nebo třetího útoku. Plány na premiérový start ve Znojmě mu zhatila únava z dlouhé cesty z Prešova, chvilkový spánek za volantem a následná havárie těsně před Znojmem. Z ošklivých zranění se téměř dva měsíce zotavuje ve znojemské nemocnici, kde je mu věnována vzorná péče.

Jak se vám momentálně daří?
Dalo by se říct, že se mi daří den ode dne lépe. Chtěl bych proto moc poděkovat všem doktorům, sestřičkám a vlastně celé znojemské nemocnici za to, že mi zachránili nohu a že se o mne tak starají.

Takže největší váš problém byla pravá noha?
Ano. Měl jsem ji hodinu a půl skřípnutou a neproudila mi do ní krev. Začaly mi odumírat nervy. Měl jsem vyhozené koleno, to mi vrátili a když mi začala zase proudit do nohy krev, otékalo mi lýtko a ještě víc utlačovalo nervy. Museli mi rozříznout lýtko na obou stranách, aby to povolilo. Postupně mi to pak zašívali. Každý den mě vozili na sál, asi desetkrát nebo jedenáctkrát.

To jste byl v aute uvězněn tak dlouho?
Půl hodiny trvalo, než mě našli a hodinu mě vystříhávali z auta.

Jak se vám ta nehoda vůbec stala?
S největší pravděpodobností jsem usnul a sjel do příkopu. V tom jsem se probudil, strhnul to a tím se auto převrátilo na strom. Paradoxem je, že kdybych pokračoval rovně, sjel bych do pole a asi by se nic nestalo. Všude po cestě jsou stromy po jednom a tam byly zrovna tři vedle sebe. Byl jsem tři minuty od Znojma.

Jak dlouho budete ještě ve znojemské nemocnici?
Ve čtvrtek jdu ještě na operaci ramene, mám tam přetrhané klíčkové vazy. Ještě jsem měl vykloubené tři prsty na ruce. Dva vypadají dobře, malíček mi spraví současně s tím ramenem. Za čtrnáct dní, někdy kolem konce září bych už měl jít domů. Měl bych si ještě nechat udělat to koleno, mám tam utržený křížový vaz, ale to se ještě rozmyslím.

Po celou dobu vašeho léčení je tady s vámi sestra Martina…
Je. Už ji pomalu vyháním domů, ale asi se jí tu taky líbí.

Takže tady nejste tak sám…
Taky kluci se za mnou pravidelně stavují. Nosí mi časopisy, filmy, ovoce, něco na pití. Jsou hodní, jsem s nimi stále v kontaktu.

Měl jste ve vaší kariéře nějaké podobné vážné zranění?
Už mě to potkalo, když jsem měl jít do NHL. Tehdy jsem si utrhl křížový vaz v levém koleně a bylo to. Teď jsem se těšil do Znojma a stalo se mi toto.

Jak to s vámi vypadá do budoucna? Postavíte se ještě na led?
Chtěl bych! Ale uvidím, jak to všechno dopadne. Operace, rehabilitace a tak. Musím nejdříve dostat stoprocentní sílu do svalů nohou a ramena a aby se mi probudily nervy v noze. Jde to pomalu, ještě necítím nohu v oblasti kotníku.

Doktoři vám hokej nezakázali?
Zatím ne, ale já bych je stejně neposlechl.

Přijdete se podívat na zápas?
Asi ne. Nepustí mě. Chtěl jsem se podívat v pátek na Jihlavu a taky mě nepustili. Teď budu mít čerstvě po operaci, takže to asi nevyjde.

Jaké dáváte klukům letos šance?
Stále ty nejvyšší! Budu moc držet palce, aby byla medaile. Je potřeba si dávat stále vyšší cíle. Doufám, že i já se v průběhu sezóny zapojím.