Sýkora má hlavu plnou starostí

Znojmo - Postavení Orlů na dvanáctém místě v tabulce těžko někoho uspokojuje. Do konce listopadu odehrají sedm utkání a završí tím polovinu základní části. Po dvoudenním volnu začali znojemští hokejisté ve středu trénovat a za týden se jim znovu rozjede kolotoč extraligových zápasů. Mají tak klid se připravit na další náročný program, potrénovat, pokusit se zlepšit v herních činnostech, které jim zrovna ideálně nejdou. Jedině zlepšený výkon jim zaručí zisk bodů a posun vzhůru v tabulce. Všeho toho si je vědom trenér Václav Sýkora, který se v rozhovoru vrací i k předchozím výkonům orlího týmu.

Do Znojma jste přišel na letní přípravu, do které se ale mnoho hráčů nemohlo zapojit kvůli doléčování zranění. Začala sezóna a znovu se mužstvo muselo potýkat s velkým množstvím zranění. I když jste rozsáhlou marodku nezdůrazňoval, nyní se to jeví jako fakt, který hodně ovlivnil dosavadní postavení týmu v tabulce. Souhlasíte s tím?
Nechtěli jsme se na to vymlouvat, ale bohužel rozsah marodky je nebývalý. Bylo období, když jsme v každém zápase ztráceli jednoho nebo dva hráče. Jsou ale zranění a zranění... Některá trvají pět dní týden, ale nás bohužel postihla zranění dlouhodobějšího rázu, a to byl problém.

Jak moc to ovlivnilo koncepci vaší práce?
Tady nejde o nějakou koncepci nebo systém práce, ale spíš o to, aby si mužstvo sedlo, aby se poskládaly pětky, obranné dvojice, útoky. Měli jsme samozřejmě určitou představu, ale nemohli jsme si to vlastně vůbec vyzkoušet. Místo nějakého cíleného skládání jsme to spíš lepili. V začátku sezóny je důležité, aby se mužstvo chytilo, získalo pohodu, jistotu a ve hře se to taky projeví. Tohleto my jsme nedokázali.

Osmnáct let trénujete hokej. Setkal jste se někdy s takovou situací, kdy vám chybělo tolik hráčů?
Musím říct, že to je opravdu mimořádná situace a v takovém rozsahu jsem to ještě nezažil.

Nebyla to jen zranění, se kterými se znojemské mužstvo potýkalo. Za těch devatenáct odehraných kol jste se trápili s koncovkou, Znojmo nastřílelo nejméně branek ze všech, má nejhorší přesilovky z celé extraligy. Hráči v mnoha zápasech dřeli, ale vítězství se nedočkali, vybrali si mnoho smůly. Vnímáte to také tak?
Smůla to je takové slovo, které trenéři neradi používají, protože to může vypadat jako laciná výmluva. Když se mluví o štěstí, tak se zase říká, že se mu musí jít naproti. Je pravda, že všechno, co jste vyjmenovali, se nakumulovalo. Odehráli jsme mnoho zápasů, ve kterých jsme nepodali vůbec špatný výkon, byli jsme blízko vítězství a přesto jsme na body nedosáhli. To všechno souvisí s tím, o čem už jsem mluvil. O pohodě a o dobrém úvodu soutěže. Pokud se to nedaří, tak i drobnější neúspěchy se nabalují a pak se to podepisuje na výkonu hráčů a celého mužstva.

Byly zápasy, kdy už se zdálo, že se tým zvedá, že jeho výkony půjdou nahoru, ale pak následoval doslova pád na ústa. Markantní to bylo zejména v posledních dvou kolech před přestávkou. Jak je možné, že jsou takové výkyvy?
Myslíte ty dva poslední zápasy s Plzní a se Slavií... Samozřejmě nad tím přemýšlíme a snažíme se ty příčiny hledat. Asi je těžké ukázat na něco a říct, bylo to kvůli tomuhle tomu, protože to a to se udělalo špatně. Oba zápasy byly diametrálně odlišné. Určitou roli asi sehrálo to, že jsme měli ze soupeře zbytečně velký respekt, možná jsme měli v podvědomí, že Slavia doma ještě žádný zápas neprohrála, že je v laufu. Mužstvo bylo odhodlané s tím něco udělat, ale vlastní průběh zápasu to odhodlání hrozně rychle nahlodal.

Jak je možné, že mužstvo podává takové nevyrovnané výkony. Přece jsou tam osobnosti, které by se neměly před soupeřem třást?
Nemyslím si, že by se mužstvo třáslo, nebo se bálo soupeře, to určitě ne. Možná ztratilo víru, že s tím zápasem dokáže ještě něco udělat po takovém nepříznivém začátku. Je to ale povinnost hráčů i za tak nepříznivého stavu nebo průběhu zápasu se o zvrat pokusit a bojovat. To je to, co jsme jim po zápase vyčetli. Vyčetli jsme jim to samozřejmě i po první třetině, nebyli jsme v kabině potichu.

Co na to hráči?
Hráči vám na to samozřejmě neřeknou nic. Spíš tu kritiku vstřebávají, na to reakce není.

Přibližně 50% hlasujících v anketě na klubových internetových stránkách se vyjádřilo, že by měli Orli více střílet. Chybí jim podle vás více střelby?
Částečně ano. Je známé pravidlo, čím víc střelby, tím je větší pravděpodobnost, že gól padne. My to samozřejmě na hráčích vyžadujeme, ale v konkrétních situacích na ledě se mu musí rozhodnout sami. My po nich chceme, aby preferovali střelbu, aby zbytečně nepřekombinovávali. Při dnešním hokeji je strašně málo prostoru a málo času na rozhodování. Většina mužstev hraje z obrany a pokud vyloženě nedojde k nějaké chybě, tak je těžké si úplně čisté šance připravit. Je potřeba využít každou sebemenší příležitost k zakončení nebo alespoň k ohrožení branky. Nemusí to být vždycky nějaká super střela, která vymete pavučinu v rohu. I nějaká střílená přihrávka, která jde do prostoru před branku, kde je skrumáž hráčů, může být účinná. Je tam šance, že se to někam odrazí, někoho to trefí. Chceme, abychom tyto situace dokázali využívat.

Co hodláte udělat s přesilovkami?
Hrajeme je špatně. Jsou tam určité situace, které vyplývají ze hry a záleží, jak na ně hráči zareagují. Není to jenom o tom mít nějaké nacvičené signály, je to taky o tom využít třeba drobného zaváhání nebo chyby soupeře a potrestat ho správným rozhodnutím. Přesilovky stále trénujeme, budeme se je snažit třeba i v nějakých detailech změnit, možná i trochu jinak sestavit hráče, kteří na ně chodí.

Někdy hra Orlů působí upracovaně, složitě, chybí tam jednoduchost.
Je to taky o odvaze vzít na sebe zodpovědnost, jít do střelby, do zakončení a nehledat třeba relativně lépe postaveného spoluhráče. I to souvisí s tím, co jsem říkal na začátku. Je to o pohodě a sebedůvěře.

Co bude dál?
Doufáme ve zvrat. Jsme s hráči dennodenně a snažíme se to nějak změnit. Odehráli jsme několik zápasů, ve kterých to vypadalo, že se to obrací k lepšímu a že už to směřuje tam, kam bychom to chtěli posunout. Pak ale přijdou zápasy, které to všechno zvrátí.

Co jste naplánovali na týden, kdy bude zápasové volno? Na co se zaměříte?
Na kondiční stránku, musíme zvýšit kvantitu tréninků. A hlavně se budeme věnovat problémům, které máme ve hře. Musíme zlepšit obrannou činnost, potřebujeme zapracovat na přesilovkách, plánujeme nějaké změny v sestavě. Nebude to ale úplně podle našich představ, protože máme ještě několik zraněných.

Hráčům by možná pomohlo nějaké odreagování, změna. Chystáte něco?
Musíme se věnovat tréninku, možná i v něm některé věci změnit. V tom vidíme hlavní cestu, jak se to může zlepšit. Myslím si, že nějaký zázračný lék neexistuje. I to, že přišla přestávka, je určitá změna, která by v tom ohledu mohla pomoci.

Momentální stav není dobrý, ale snad se vás na odlehčení můžeme zeptat, jak se má Sýkora mezi Orly?
Bohužel to asi moc neodlehčím. Všechno se odvíjí o toho, jak se mužstvu daří, jaké jsou výsledky. To je pro trenéra nejdůležitější a úplně to hlavní.

Takže špatně?
Nemůžu říct, že špatně, ale mám hlavu plnou starostí. Zažil jsem už období, kdy práce plynula pohodověji a klidněji. Nikdy to není úplně v klidu a úplně ideální. Někdy je problémů víc, někdy míň. Je to práce, kde se pořád něco řeší.

Ke konci rozhovoru přišel do trenérské kanceláře Sýkorův kolega Pavel Hynek. A na otázku, co na to pan Hynek, odpověděl:
„Nenesu to dobře. Abych byl upřímný, tak za poslední tři roky jsem byl zvyklý prohrát deset zápasů za sezónu a ne za čtvrtinu. A pak třeba dostanete takovou kládu jako teď v neděli. Po tom zápase jsem byl tak překvapený a druhý den to na mě ještě padlo, že jsem si připadal jako po ráně palicí. Celé dva dny volna jsem se protrápil. Je to špatné, ale nedá se nic dělat, musíme bojovat.“