Vláďa Jelen, foto: Michal Křepela

dnes

Chceme hrát výš, tým na to máme, burcuje Motloch

Chceme hrát výš, tým na to máme, burcuje Motloch

Výsledkově utkání nedopadlo nejhůře, Vyškov ale v závěru vstřelil gól na 3:2. Je něco, co byste dokázal zmínit jako důvod toho, proč to dnes nevyšlo?
Určitě ta branka nepadla z důvodu, že bychom v posledních minutách herně polevili. Samozřejmě, nemělo by se úplně stávat, že na konci zápasu budeme hrát oslabení, ale každý hráč, který skočí na led, dá do toho střídání vždy 110%. Určitě tedy fakt, že bychom něco vypustili, není na místě.

Na soupeře jste vyslali i početné množství střel...
Právě koncovka nás trápí už delší dobu. V utkáních si vytvoříme enormní množství šancí. Zrovna útok bych označil i za jednu z věcí, ve které jsme extrémně silní. I když na druhou stranu můžeme říci, že nás trápí koncovka, avšak statisticky se v lize řadíme mezi týmy s nejvyšším počtem vstřelených branek. V zápasech proti silnějším soupeřům se poté na góly nadřeme. Musíme si vzájemně ujasnit, kdy je lepší celou šanci vzít na sebe, nebo naopak, kdy už je lepší nahrávat, ovšem ne zase některé situace zbytečně překombinovávat. Krásné góly totiž zápasy nevyhrávají, i škaredé branky mohou mnohdy přinést svůj úspěch.

Jedním z témat budou asi i dnešní přesilovky…
Určitě. Přesilovky neustále řešíme, občas se ale prostě stane, že tým padne do nějakého útrapu, který je jen nutno zlomit. Ačkoliv se nám někdy nedaří, letos už jsme ukázali, že dokážeme dát z početních výhod i tři, čtyři branky, které následně rozhodnou zápas. Jsme tedy trpěliví, pracujeme na tom prakticky denně, zároveň věříme, že se to brzy otočí, protože tým na to určitě máme.

Nyní máte za sebou, a také před sebou, duely proti silnějším soupeřům. Předpokládám tedy, že faktory pro zlepšení se v těchto soubojích rozpoznávají daleko více a lépe.
Každý zápas nás něco naučí. Paradoxně nejvíce si vezmeme z proher, kdy se můžeme navzájem chytit za nos a do dalšího utkání jít ještě s větším nasazením. Řekl bych ale, že každým zápasem se tým zvedá, pořád se zlepšujeme.

Stále si však držíte šestou pozici v tabulce. Je to pro vás tedy uklidňující, nebo naopak spíše cítíte tlak?
Určitě chceme hrát výš, to je samozřejmé. Nemůžeme si pochvalovat, že se držíme na šesté příčce, která stále zaručuje postup do play-off. Některý celek by mohl říci, že je to pěkné, jenže my se s touto pozicí spokojit nechceme. Hokej je naše práce, kterou se snažíme dělat co nejlépe. Musíme tedy jednat tak, abychom úspěšně atakovali vyšší místa.

Přejděme k vám. Nyní se řadíte mezi nejproduktivnější obránce Orlů, dá se tedy říci, že osobně jste se svými výkony spokojen?
Abych řekl pravdu, nerad úplně hodnotím sám sebe. Já jsem tu od toho, abych tu makal a pomáhal svou hrou týmu. Od hodnocení mých výkonů tu jsou jiní lidé. Měli jsme i po první polovině základní části s trenéry jednotlivé pohovory, ve kterých jsme si vyjasnili na čem je třeba pracovat, v jakých ohledech je s námi spokojen atd.

Polsko, dříve i Německo, Amerika, zkušeností tedy máte mnoho. Je tedy angažmá ve Znojmě pro vás výzvou jako každou jinou, nebo když to řeknu hloupě - krokem zpět?
Rozhodně to jako krok zpátky neberu. I když mnoho lidí může říci, že se jedná o druhou ligu, tak zdejší tým, zázemí a celkové fungování organizace je perfektní. Za svou kariéru jsem si vyzkoušel i štace v první lize, kde podmínky a materiální stránky klubu, neměli na takové úrovni, jako je máme tady u Orlů. Celkově se mi tady moc líbí.

Předešlou sezónu jste nastupoval za Krakov, zde se nacházela i početná česká kolonie, včetně Marka Špačka. Dá se tohle tedy vůbec označit za zahraniční angažmá?
(smích) Ano, protože pokud jste vyšli ze zimního stadionu, už jste v Polsku byli. Hokejistů české národnosti jsme tam ale měli opravdu hodně, Marek byl jedním z nich. Přišel k nám během sezóny a hodně nám herně pomohl, v té době jsme hledali podobného šikovného praváka, kterýmž on je. Zpětně ale na Krakov vzpomínám moc rád.

V dřívějších letech (zejména v Americe) se ve vašich statistikách objevovala poměrně četná čísla trestných minut. Můžeme tedy říci, že jste hráč, který se nebojí i tvrdšího hokeje?
Myslím si, že ano. Můžu také potvrdit, že je to někdy i potřeba. Ale úplně bych neřekl, že trestné minuty jsou vždy obrazem tvrdšího stylu hry. Amerika byla specifická tím, že šlo o ligu s méně propracovaným systémem, než je tady v Česku, hrálo se více přímočaře do brány atd. V posledních letech se mi ale ty tresty podařilo hodně zredukovat, za což jsem rád.

Odolnost a fyzická síla, to jsou asi věci, které se získávají nejlépe v zámořském hokeji?
Určitě mě hodně tento styl zocelil. Své dělají i rozměry hřiště, které jsou jiné než tady. Řekl bych, že to je taková hra “na kontakt”, vše se hraje hrozně tvrdě. Liga byla specifická, protože tam působilo spoustu velmi šikovných a technických hráčů, kteří později působili na univerzitách a dnes hrají nižší profesionální soutěže v Americe, ale taky spoustu hráčů, kteří tam byli vyloženě od fyzické hry a rvaček. Dodnes ale z této zkušenosti mohu čerpat, v mnohých situacích to bývá i výhodou.