Roman Durný: Na silnou konkurenci jsem zvyklý

Slovenský brankář Roman Durný je novou akvizicí Znojma pro následující sezónu. Loni dotáhl tým Humenného až do nejvyšší slovenské soutěže - Tipos extraligy. S úsměvem na tváři věří, že by to nemuselo být naposledy, kdy se mu něco podobného v kariéře povede.

Romane, loňský ročník na Slovensku byl pro vás úspěšný. Jak se zrodil váš přestup do Znojma?

Začátek minulé sezóny nebyl jednoduchý. Byl jsem bez smlouvy a poté jsem přelétával z týmu do týmu. Naštěstí se to zlomilo a sezóna dopadla úspěšně. Se Znojmem jsme byli posledních pár měsíců v kontaktu a jsem rád, že se to nakonec povedlo dotáhnout do konce.

Loni jste vystřídal čtyři různé kluby. Čím to bylo, že jste se usadil až v Humenném?

Sezónu jsem začal bez smlouvy, protože jsme doufali, že ještě přijde nějaká nabídka z Ameriky, to se však nestalo. Následně košický brankář dostal trest na tři zápasy a tak mě podepsali na měsíc. Když mi tento kontrakt vypršel, přesvědčil mě můj rodný tým - Liptovský Mikuláš, pro návrat zpět. Abych řekl pravdu, tak jsme si bohužel nesedli a vzájemné vztahy také nebyly takové jako jsem čekal... Naskytla se možnost odejít na hostování do Trenčína, kde se zranila brankářská jednička. Přesvědčil jsem tedy vedení Liptovského Mikuláše, aby mě pustili. Tam se to už začalo obracet k lepšímu, tak jsem byl uvolněn až do konce sezóny. Poté mne však poslali do Humenného, kde už jsem neměl moc na výběr a snažil jsem se vytěžit z minima maximum.

V Trenčíně jste si zachytal i Winter Classic, musel to být určitě skvělý zážitek.

Zážitek to byl fantastický. O kapku více tomu přidala také skvělá atmosféra, která pro nás byla víceméně domácí. Ze sedmi tisíc diváků si troufnu říci, že kolem 70% byli fanoušci Trenčína, kteří vytvořili super kulisu.

První angažmá v České republice, máte nějaká očekávání od druhé nejvyšší české ligy a českého hokeje?

Vždy když jsem nastoupil poprvé do nové soutěže, tak mi štace v novém prostředí vyšla. Věřím tedy, že tomu bude tak i zde a pomohu týmu se držet v těch nejlepších příčkách a uspějeme pak i v play-off.

Vnímáte ve Znojmě zvýšený tlak při konkurenci tří brankářů?

Posledních šest let jsem měl v týmu vždy silné brankářské konkurenty, takže jsem na podobné situace zvyklý. Zároveň myslím, že jsme si vzájemně sedli a můžeme se jen navzájem posouvat.

Několik let jste strávil také v Americe, co vám vše dalo toto angažmá?

Když, se na to zpětně podívám, tak na jednu stranu mě mrzí, že jsem tam nemohl zůstat o něco déle, nevyšlo to tak jak jsem si představoval... Na druhou stranu jsem poznal nový svět, naučil se jazyk, viděl jsem jak v zámoří funguje hokej a celkový chod života, takže to byly určitě pozitivní zkušenosti.

Byl jste draftovaný Anaheimem. Sledujete jej stále přednostně?

Zůstali jsme v kontaktu s Lukášem Dostálem. Máme spolu skvělý vztah. Od draftu jsme vlastně strávili v zámoří společně přes pět let, i přesto, že jsme měli jiná působiště, byli jsme v kontaktu. Jednu sezónu jsem byl zraněný, tak jsem mu alespoň pomáhal jako takový mentální kouč. Dá se tedy říci, že právě on je tím důvodem proč stále aktivně sleduji Ducks.

V zámoří se vám podařilo dokonce vstřelit branku, tato věc se rozhodně nepovede každému brankáři...

V této sezóně už většina mých vrstevníků hrála nějakou kvalitnější soutěž. Lukáš Dostál prožil výbornou sezónu ve finské lize, a já jsem měl v hlavě, že bych na sebe chtěl taky nějakým způsobem poukázat. Okolo poloviny sezóny, se mi tedy podařilo vstřelit branku přes celé kluziště.

Reprezentační juniorské a dorostenecké turnaje, také jedna z velkých kapitol ve vaší kariéře...

Tyto turnaje mi defakto nastartovaly kariéru. Já jsem tehdy nepatřil mezi top gólmany mého ročníku na Slovensku. V této situaci mne však podržela přítelkyně Michaela a za to jsem jí moc vděčný. Před turnajem osmnáctiletých jsem začínal jako dvojka, nakonec jsem jej odchytal jako jednička a podobně to bylo i na "dvacítkách”. Pan trenér Bokroš mi dal šanci proti USA, ten zápas se mi povedl a nakonec z toho byl vydařený turnaj.

Loni jste s Humenném postoupil do extraligy. Bude se ve Znojmě opakovat to samé?

Musím říci, že ten postup mi rozhodně zachutnal (smích). Loni to byl můj první týmový úspěch a specifické to bylo i hlavně v tom, že jsme porazili týmy, které byly finančně úplně jinde. Minulý ročník ale ukázal, že když je na ledě dvaadvacet bojovníků, je možné všechno.

Humenné ještě nikdy nejvyšší soutěž nehrálo. Jak se to tedy celé povedlo, když k tomu finálovým soupeřem byl ještě tradiční slovenský celek ze Žiliny?

To je těžká otázka, ale řekl bych že zdejší manažer bude člověkem, který na tom měl velkou zásluhu. Už před čtyřmi lety dostal za úkol dostat Michalovce do extraligy, což se mu povedlo. Právě on má u sebe čarovnou moc úspěchu.

Slovenští hokejisté zanechali ve Znojmě velkou stopu, měl jste od některých z nich nějaké reference?

Po sezóně jsem měl jen tři možnosti na výběr. Kohokoliv jsem se ale na Znojmo zeptal, měl reference fantastické, od týmu až po fungování klubu, takže jsem se přesunu k Orlům vůbec nebál.