Radek Haman: Znojmo je moje srdeční záležitost

Znojmo - Patří k ikonám znojemského hokejového týmu, v orlím dresu odehrál všech deset extraligových sezón a za tu dobu se nesmazatelně zapsal do paměti fanoušků. Radek Haman přišel na jih Moravy v létě roku 1999 a od té doby sehrál za Znojmo přes pět set duelů v nejvyšší soutěži, včetně toho posledního domácího v pátek proti Českým Budějovicím. „Jednoznačně je to moje nejdelší a nejlepší štace v hokejové kariéře," říká devětatřicetiletý útočník.

Radku, zažil jste v dresu Orlů všech deset extraligových sezon, teď už je jasné, že nejvyšší soutěž ve Znojmě končí. Jaká je vaše reakce?
Popravdě nevím, co k tomu říct. Je to hodně emotivní. Začalo mi to docházet, když jsme se v úterý vraceli z Kladna. Dokud se ještě o něco hraje, člověk je v takovém tom zápřahu a přemýšlí nad dalším zápasem, ale v ten moment to ze mě jak se říká spadlo. Nebudeme si nic nalhávat, motivace do posledních dvou kol už nebyla taková a spíše nám docházelo to, že skončila jedna hokejová etapa, která pro mě byla hodně podstatná a zatím nevím, jak se s tím srovnám. Samozřejmě čekal jsem to, počítal s tím celou sezonu, ale když to přijde, je to takový divný, že to končí a už se tady nikdy nesejdeme.

⇒ Tradiční rituál s Jiřím Trvajem před začátkem každé třetiny

Na kterou sezonu budete nejraději vzpomínat?
Nebudu zdůrazňovat jednotlivé okamžiky, nejlepší ani nejhorší, to snad ani nejde. Za deset let se toho prožilo hodně dobrého i špatného, jak po stránce hokejové tak po stránce vztahů... Ale byly tu vypjaté série playoff na sedm zápasů se Slavií nebo Zlínem, přes Vítkovice jsme postoupili do semifinále a následně skončili třetí, takže se tu udělal i kus práce. Lepších momentů bylo určitě víc a jasně převládají.

Už víte, co s Vámi bude dál a kde budete působit?
Vůbec netuším. V tuhle chvíli bych řekl, že z devadesáti procent skončím s hokejem. Nedokážu si představit, kde bych hrál, letos je mi čtyřicet let a myslím, že už přesluhuju dost. Dneska je to o mladých hráčích a ti by měli dostat šanci. Říkám to na rovinu, pochybuju, že by o mě někdo stál. Rok bych si ještě zahrál, protože se zdravotně cítím dobře, ale beru to reálně.

Kdyby ve Znojmě pokračovala třeba první liga, uvažoval byste o tom?
Pokud by mě tady chtěli, tak samozřejmě rád. Já jsem tady k tomu přirostl a jednoznačně je to moje nejdelší a nejlepší štace v hokejové kariéře. Jak se říká, dokud bych na těch bruslích stál a hokejku odnesl v podpaží z ledu, budu tady hrát.

⇒ Zápas proti Liberci 17. února 2009 byl pro Radka Hamana osmistým duelem v nejvyšší soutěži

Takže znojemské angažmá přebilo i titul s Olomoucí a extraligové začátky v Kometě Brno?
Jednoznačně. Úspěchy s Olomoucí a Brnem přišly, když jsem byl mladý, a já musím říct, že si takové věci dokážu pořádně vychutnat až teď, když jsem starší. Předtím si člověk říká, že něco ještě určitě znovu přijde. Titul ve Znojmě sice nebyl, ale ty série na sedm zápasů nebo třetí místo v extralize byly krásné momenty. Proto je Znojmo srdeční záležitost.

⇒ Radek Haman odehrál v dresu Znojma 545 extraligových utkání

Vy jste vlastně ve Znojmě nastartoval novou kariéru...
Dá se říct, že moje kariéra začala pět minut po dvanácté. V Brně tehdy končil hokej, poslední sezonu, kdy Znojmo postupovalo do extraligy, jsme tam horko těžko zachránili první ligu a najednou jsem dostal šanci zahrát si nejvyšší soutěž. Tehdy v těch devětadvaceti letech jsem počítal, že si zahraju jednu nebo dvě sezóny, kdyby mi někdo řekl, že tady budu hrát deset let nejvyšší soutěž, nevěřil bych. Překvapil jsem trochu i sám sebe (úsměv). Navíc ta první sezona nebyla z mé strany ideální, chtěl jsem jít i pryč, ale zachránilo mě, že jsem měl smlouvu na dva roky. Jarda Vlasák mě podržel, zůstal jsem a pak už to z mé strany za něco stálo.

Když skončíte s hokejem, připadá u Vás v úvahu třeba trénování?
Přiznám se, že mě to taky napadlo. Preferoval bych ale dvojici s nějakým dobrým trenérem, od kterého bych se učil. I když mám něco odehráno, v žádném případě bych si netroufl najednou z ničeho nic začít trénovat sám.

Za svou kariéru jste zažil hodně trenérů, byl Vám některý z nich svou filozofií blízko?
Určitě Miloš Hořava a Radim Rulík. To jsou trenéři, kteří mi seděli po stránce sportovní i jako lidi.