Vojenskou službu si odkroutil v sezóně 1995/96 v Popradu, odtud odešel do Košic, kde se opět setkal se svým bratrem. Dokonce spolu občas hráli v jednom útoku a Peter si po tři sezóny udržel průměr přibližně jeden kanadský bod na zápas. V roce 1999 si jej vyhlédl sportovní manažer znojemského klubu a přivedl ho do čerstvého extraligového týmu. „Zřejmě ho zaujalo, že jsem v jednom zápase proti Skalici vstřelil čtyři góly a na jeden přihrál,“ domnívá se.

V mužstvu Orlů patří k nejzkušenějším hráčům, proto také v říjnu 2001 převzal kapitánské céčko od Jiřího Heše a od té doby ho spoluhráči pravidelně volí kapitánem. S krajanem Markem Uramem vytvořili sehranou dvojici, která táhne tým a vévodí klubovému kanadskému bodování.

Do slovenské reprezentace byl zván pravidelně od roku 1997. Zúčastnil se všech mistrovství světa až do roku 2002, kdy získalo Slovensko titul, z roku 2000 má doma stříbro. Byl také členem reprezentačního kádru na olympijských hrách v Naganu 1998 a v Salt Lake City 2002.

Vystudoval střední průmyslovou školu stavební. S manželkou mají syna Petera, který už také zkouší své první krůčky na ledě. „Jestli z něj bude hokejista, necháme na vývoji. Zatím pěkně maluje a spolu někdy lepíme modely letadel, což byl v mládí můj koníček,“ dodává. Bratr René ukončil sportovní kariéru po absolvování právnické fakulty a věnuje se oboru, který vystudoval. Spolu s Peterem mají v Prešově hospodu, o kterou se René stará.