Ondřej Šmach bronzový z mistrovství světa dvacetiletých

Z n o j m o - Teprve osmnáctiletý obránce Znojemských orlů Ondřej Šmach se podíval poprvé na mistrovství světa juniorů v americkém Grant Forks a hned si odtud přivezl bronzovou medaili. Odehrál všech osm utkání a pravidelně nastupoval v první pětce. V současné době trénuje ve Znojmě. O jeho zařazení do „A“ týmu ještě není definitivně rozhodnuto, ale je odhodlán se o místo v sestavě poprat.

Vrátil ses s bronzovou medailí. Jsi spokojen?
Určitě jsem spokojen. Česko je malé a je hrozně těžké vybrat mančaft na šampionát juniorů. Kanaďani, Rusi i Američani mají k dispozici spoustu kvalitních hráčů, takže je to pro nás obrovský úspěch zisk medaile.

Jak vzpomínáš na ty důležité okamžiky turnaje?
Čtvrtfinále s Finama jsme sehráli perfektně, skoro k ničemu jsme je nepustili. Sice jsme půl zápasu nemohli dát góla, ale pak jsme rychle vedli dva nula a dohráli jsme to do konce v klidu a pohodě. V utkání s Kanadou rozhodčí soupeři daroval několik přesilovek, z nichž dvě proměnili a s tím už se nedalo nic udělat. Kanada tam měla parádní mančaft. Škoda bylo druhé třetiny, kterou jsme odehráli ustrašeně. Ve třetí už jsme hru vyrovnali, ale už to nešlo otočit. O třetí místo s Amerikou už to bylo vabank, kdo z koho a my jsme byli lepší.

S kým a v jaké řadě jsi nastupoval? Hrál jsi všechny zápasy?
Celý turnaj jsem hrál v první obraně se Šmídem, odehrál jsem všech osm zápasů.

Počítal jsi s tím, že pojedeš na svůj první šampionát dvacítek?
Před sezónou jsem vůbec nevěděl, jestli se do nominace dostanu, ale v průběhu reprezentačních srazů nás dával trenér Hadamczik se Šmídem pořád spolu. Celkem se nám dařilo, a tak jsem pak už předpokládal, že nás na mistrovství vezme a že nás bude stavět.

Byl jsi v Americe poprvé. Máš nějaký zážitek?
Zážitek? Čtrnáct dní jsme tam nedělali nic jiného, než že jsme pendlovali mezi stadionem a hotelem a maximálně jsme šli na chvíli do obchoďáku. Byla tam hrozná zima až mínus dvacet, takže my jsme ani po venku chodit nesměli.

Jaké byly oslavy?
Oslavy byly velké, až do rána jsme slavili. Hned ráno jsme ale vyráželi na pětihodinovou cestu autobusem z Grant Forks do Minneapolis, odkud jsme letěli přes Amsterodam domů.

A co vaši? S jakou tě přivítali?
Byli rádi, i když mamce bylo líto, že jsem nebyl na Vánoce doma. Bylo to poprvé. Dárek mi schovali a já jsem jim taky něco přivezl.

Kde máš medaili?
Teď ji mám v kabině, pořád ji tahám s sebou. Zrovna dneska jsem ji ukazoval v Brně ve škole.