Ohlasy třetího čtvrtfinále

Z n o j m o - Nejen ohlasy hvězd zápasu Marka Urama a Martina Altrichtera, ale také další šestice aktérů čtvrtfinálové souboje, včetně dvou zástupců Pardubic, přináší následující článek. Výjimečné zápasy si zaslouží výjimečné pokrytí.

Hvězdou zápasu byl bezesporu Marek Uram. Sice na Adama Svobodu vystřelil jen dvakrát, ale obě jeho střely skončily v brance. Je vidět, že má v současné době velkou střeleckou sebedůvěru, což mu pomohlo při obou střelách. „Kdybych tomu nevěřil, že se trefím, tak to nedělám,“ řekl na toto téma po zápase. „Když se puk po střele Aleše (Křetínského) odrazil za branku, viděl jsem, že k té přední tyčce už to nedostanu. Tak jsem to zkusil objet, ale Adam tam měl beton a stejně to tam padlo.“

Druhý gól byl pro Marka Urama také trochu záležitostí štěstí: “Už jsem nevěděl co s pukem, obránci se rozestoupili, tak jsem ho napálil na branku. Puk mi skočil a když jsem ho trefil, tak on při letu trochu měnil směr.“

Všechny zápasy play-off jsou velmi vyčerpávající, zvlášť pro muže Uramova vzrůstu, který se musí potýkat s ataky o hlavu vyšších soupeřových obránců. Kolik stálo sil třetí čtvrtfinále? „Play off je věc toho, kdo bude mít sil více. Každý zápas si na dno musíme sáhnout. Každý zápas je velmi těžký.“

Na začátku druhé třetiny si Orli vybrali svou tradiční dvouminutovou dovolenou, za což zaplatili dvěma brankami. Co s mančaftem udělají dva góly během pětadvaceti vteřin hned na začátku třetiny? „Bylo to hrozné! Pro mě zvlášť! Protože u toho prvního gólu jsem střelce gólu mohl dojet, ale úplně jsem ztvrdl. Na psychiku to bylo velmi těžké,“ přiznával po zápase Marek Uram

Dobrý pocit měl po zápase znojemský útočník Karel Plášek. „Vždycky po vyhraném zápase je nálada lepší. Byl to zápas podobný tomu prvnímu, jenže tentokrát se štěstí obrátilo k nám. A vyhráli jsme my.“

Právě Karel Plášek je jedním z hráčů, kterému se často daří procházet pardubickou obranou a zaměstnávat Adama Svobodu, i když zatím bez gólového efektu. Nijak zvlášť se však na soupeře nepřipravuje: „Hraju úplně stejně jako proti každému jinému mančaftu. Akorát teď se cítím dobře. Dneska jsem zase jel sám a ve finále mi to přeskočilo hokejku. Viděl jsem, že byl Adam zalezlý, chtěl jsem mu to dávat nahoru… Bohužel.“

Pardubický trenér Říha si na tiskové konferenci po zápase postěžoval, že někteří znojemští hráči dohrávají osobní souboje až zbytečně tvrdě, i v momentech, kdy se hraje dávno někde jinde. Jako příklad jmenoval zákroky obránce Milana Tomana. Ten však má pro napjatou atmosféru zápasů jiné vysvětlení: „Vypjatost dnešního zápasu, vyplývala spíš z toho, že oni jsou favority celé série. Když my vedem, tak oni to holt neunášejí. Určitě tam z naší strany nějaké fauly byly, ale spíš rozhodčí nechtějí podlehnout tomu, že bychom je náhodou vyřadili. Jednodušší je říct, že uškodili tomu horšímu než tomu lepšímu.“

Zápasy jsou velmi namáhavé nejen fyzicky, ale i psychicky. Jak je těžké se ovládnout a nebýt „zlý“? Milan Toman má i v tomhle jasno: „Těžké to určitě je. Člověk je tam zataženej a kolikrát nemůže nic dělat.“ Po chvíli dodává i pár postřehů ze hry soupeře: “Pardubice to zbytečně dokrmujou tím, že simulujou. Kdyby hráli normálně do těla jako my, tak to bude v pohodě. Když vidíte Kudrnu s Mikeskou, jak se tam válejí, tak to naštve každého. V posledních pěti minutách si na nás vymysleli dva fauly. Kdyby se to hrálo v Pardubicích, tak posledních pět minut hrajeme ve třech furt. Takhle to prostě je.“

Znojmo má v paměti sérii proti Slavii ze sezóny 2000-01, kde vedlo na zápasy 2:0 a Pražané se začali prosazovat až v momentě, kdy nasadili tvrdou hru, až na samé hranici regulérnosti. Myslí si Milan Toman, že by tvrdší hra favoritovi nemusela sedět i v letošním play-off? „Tak tohle já říkat nebudu, ale když to tvrdíte, tak to asi tak bude.“

Své první play-off hraje ve středu čtvrtého znojemského útoku Milan Mikulík. Právě mladí hráči si důležitost soubojů ve vyřazovací části uvědomují snad nejvíc. „Mám daleko větší motivaci. Pan Hořava mě vždycky podrží, poplácá mě, takže to zvládám v pohodě. Teď už z toho nejsu nervózní, ten první zápas to mi bylo hrozně. Po těch třech zápasech už vím, o čem to je, a my jako čtvrtá pětka už víme, co to chce, hlavně nedělat chyby.“

Mladíci se na ledě setkávají s legendami jako rovní s rovnými. Jmenovky na dresech však podle Milana Mikulíka hokej nehrají: „Ze starých mazáků a reprezentantů strach nemám, ale vážím si jich.“ Milan popsal také úlohu, kterou „bažanti“ v týmu mají: „V play-off se to tak musí hrát, že my mladí je musíme trošku vyprovokovat, vyvést z míry. Oni potom začnou faulovat a to je jenom dobře pro nás. Je mi úplně jedno, jestli se potkám s někým mladým anebo s Otou Janeckým.“

Své akrobaticko-klaunské prvky předváděl Martin Altrichter nejen po vítězném zápase, ale dokonce i během něj. Ve druhé třetině parodoval ležícího Mikesku teatrálním pádem ve vlastním brankovišti. Vysloužil si tím potlesk publika, ale také obavy přítomných z případného osobního trestu za nesportovní chování. Sám Martin ale byl klidný: „Desítky jsem se nebál, protože mně by až tak neublížila. Udělal jsem to pro diváky. Všichni to viděli a my nechceme brečet.“

Na začátku druhé třetiny mu ale nebylo po dvou slepených brankách nejlíp. “Kdyby přišel třetí, tak by to bylo asi horší. Vyrovnali jsme se s tím a taky jsme měli trochu štěstí. Vzápětí hned nato trefili tyčku, ale zmákli jsme to.“

Za poslední třetinu však Martin Altrichter celý tým pochválil: „Ve třetí třetině už jsme zase hráli perfektně odzadu a kromě toho jednoho sólového nájezdu jsme je už k ničemu vážnějšímu nepustili. Druhá třetina se trochu na naší hře podepsala, ale je dobře, že jsme ji ustáli. Kluci do toho dali dneska opravdu všechno, jeli na doraz.“

Štěstím zářil po zápase také střelec první branky Znojma Marek Melenovský. Při jeho gólu v oslabení dokázal využít zaváhání pardubického obránce před sebou a puk ukázkově „uklidit“ do Svobodovy branky. „Dneska to bylo supr! Nemůžu k tomu nic jinýho říct. Lidi supr, fandili jak o život, byl to šestý hráč,“ děkoval Marek Melenovský znojemskému publiku, “chtěli jsme dneska ukázat Pardubickým, že hokej umíme a že je tady dokážeme porazit. Jdeme ale dál, ještě je hodně zápasů. “

Na druhé straně stadionu, u pardubického autobusu, panovala o poznání smutnější nálada. Svůj pověstný úsměv ztratil i pardubický kapitán Otakar Janecký. „Jsem samozřejmě zklamaný, že jsme nevyhráli. Znojmo hrálo velmi dobře a my jsme neproměnili šance, které jsme měli. Na rozdíl od minulého zápasu dneska brankář naše šance pochytal.“ Janecký však nikterak truchlit do příštích duelů nehodlá: „Zápas skončil, na všechno jsem zapomněli, zítra hrajeme znovu.“

Velmi dobře zahrál v pardubickém týmu obránce Michal Sýkora. K zápasu se však vyjádřit nechtěl: „Pokud mám hodnotit celý zápas, tak ho hodnotit nebudu. V minulém se mi celkem dařilo, v předminulém to bylo ostřejší, k dnešnímu se nebudu vyjadřovat vůbec.“ Na otázku, jak se vypořádal s Markem Uramem, se kterým se často na ledě potkávali, jen rezignovaně máchl rukou. „Na něj se moc vyzrát nedá. Člověk se ho dotkne, on sebou hodí, vyskočí a filmuje fauly. Proti takovejmhle hokejistům se hraje strašně špatně, zvlášť mně.“