Nové tváře Orlů 2003/2004 IV.

Z n o j m o - V české extralize strávil trenčínský rodák Ján Pardavý dvě sezóny ve Vsetíně. Nyní se po angažmá ve Švédsku a ve Finsku opět vrací do české nejvyšší soutěže, aby na dva roky oblékl dres Znojemských orlů. Tento slovenský křídelní útočník hrál vedle takových hvězd jako je Pálffy, Šatan, Dopita. Ve vitríně úspěchů se mu skví dva slovenské mistrovské tituly, mistrovský titul české extraligy, stříbrná medaile z mistrovství světa.

Od začátku června jste se zapojil do letní přípravy. Jaké jsou vaše první dojmy ze Znojma?
Ony ty začátky jsou vždycky těžké, ale ten tým je tady perfektní. Já jsem to věděl, že tady je to podobné jako ve Vsetíně. Složení týmu a vlastnosti, charaktery hráčů jsou podobné jako mělo vsetínské mužstvo. Věděl jsem, že jdu do dobrého týmu a to se mi taky potvrdilo a mě osobně zde nic nepřekvapilo. Vždycky ten začátek je těžký a pro mě je to doopravdy těžké, protože po třech letech dělám opět týmovou letní přípravu. Teď po týdnu mám ztuhlé svalstvo, ale musím se tím prokousat a pak už to bude dobré.

Takže ve Švédsku ani ve Finsku jste se nepřipravoval s týmem?
Měl jsem individuální přípravu, ale člověk tolik netrénuje a nedělá takové věci jako s týmem. A já už jsem doopravdy cítil, že to potřebuji, protože mi chyběly třeba takové věci jako trénování obratnosti a v tělocvičně hry třeba tři proti třem.

Po třech letech ve Švédsku a Finsku jste se vrátil do české extraligy. Proč jste zamířil právě do Znojma?
Po sezóně měl můj agent pro mě nějaké nabídky z Ruska. Já jsem mu říkal, že mám zájem zůstat v Hämeenlinne a i Hämeenlinna měla zájem, abych zůstal. Měli ale nějaké problémy s rozpočtem a čekalo se, jak to dopadne, abychom se mohli domlouvat na podmínkách, které mi mohou nabídnout. Mezitím mi ale zavolal agent a pak i sám Rosťa Dočekal, jestli můžeme jednat o mém přestupu sem. Já jsem si vzpomněl, že Znojmo je podobný klub jak ve Vsetíně a mám to odtud blízko domů. Rozhodl jsem se vlastně během jednoho dne, že půjdu do Znojma.

Bude se asi od vás hodně očekávat. Budete asi nejvýraznější osobností, která letos posílila znojemský tým…
Samozřejmě, když přijdete do takového týmu jako cizinec, tak musíte tu práci odvádět co nejlíp. Trenéři, vedení klubu určitě budou ode mě očekávat góly, body a já se budu snažit být produktivní. Když mám statut cizince, tak musím patřit mezi ty nejlepší.

Hrál jste v týmu s nejrůznějšími hvězdami – Pállfy, Šatan, Dopita…
Pro mě je nejlepším hráčem, nejen slovenským hráčem ale jedním z nejlepších hráčů na světě, Žigi Pállfy. Protože to je nejkomplexnější hráč, ať hraje dopředu, dozadu, přihrávka, góly, prostě tohle všechno on má, to myšlení na ledě. A i mimo led je to skvělý člověk. Miro Šatan je hráč, u kterého se projevuje takové to vůdcovské charisma. On je pro mě typem hráče, který dokáže tým dovést až do finále, tak jak máte vy třeba Roberta Reichla nebo Jirku Dopitu.

Právě vedle Dopity jste hrál v těch dvou vsetínských sezónách…
Jirka je super chlap. A jako hráče bych ho zařadil mezi největší osobnosti českého hokeje. Já jsem ve Vsetíně prožil skvělé dva roky a určitě to bylo zásluhou i Jirky Dopity.

Byl jste na mnoha světových turnajích. Utkvěl vám nějaký v paměti?
Byl jsem při našem úspěchu v Petrohradě, kde jsme hráli finále s českým týmem. A tohle bylo pro mě nejkrásnější mistrovství světa a nejvíc mi utkvělo v paměti. Při loňském zisku titulu mistrů světa a na letošním mistrovství jsem nebyl, takže dál mi zůstaly špatné zážitky. Ty dvě olympiády pro mě byly opravdu šokové terapie. V Salt Lake a i v Naganu jsme to totálně nezvládli.

V české lize hraje hodně Slováků. Jak vidíte to, že se letos žádný nedostal na mistrovství světa?
Ve slovenském týmu to funguje tak trošku obráceně než v českém týmu. V Česku je ten poměr hráčů z NHL a extraligy tak padesát na padesát. U nás ten, kdo je v NHL, je považován za lepšího než ti ostatní a nemusí mít ani výkonnost. Takže já si myslím, že takový Marek Uram nebo Peter Pucher určitě do slovenského národního týmu patřili. Robo Tomík, ten to má ve Spartě těžké, ale svými výkony by tam určitě taky patřil, a ještě pár dalších hráčů. Prostě u nás je to tak, že teď, poslední dva roky po sobě, mnoho dobrých hráčů v NHL vypadlo z play-off nebo tam vůbec nepostoupili, a tak je vlastně na postech útočníků velký přetlak velmi kvalitních hráčů. A potom je na Slovensku taková politika, že do čtvrté pětky chtějí vždy dávat nějaké mladé hráče. To se potvrdilo i letos. Peter Šťastný tam třeba dotlačil jednoho hráče v podstatě pro Slovensko úplně neznámého. Tím pádem už tam ty místa nejsou. Ale myslím, že hráči, o kterých jsme se bavili, do nároďáku jednoznačně patří.

Během své dosavadní kariéry jste působil v několika městech. Přirostlo vám nějaké k srdci?
Já jsem měl štěstí, že jsem vždy působil v hokejových městech. Trenčín, to je odjakživa takové město. To je to moje město. Tam bych se chtěl ještě vrátit. A pak jsem měl štěstí na Vsetín, kde byla skvělá parta včetně trenérů, lidí kolem. Ve Švédsku a ve Finsku – Stockholm to bylo něco podobného jako je pražská Sparta a Hämeenlinna je takové malé, ale velmi hokejové město. Já doufám, věřím tomu, i když můžu hodnotit jen podle toho, co jsem slyšel, že Znojmo má skvělé fanoušky a lidi hokeji rozumí. A když se nám bude dařit, tak doufám v to, že si to tady užiji.

Takovou malou kuriozitou je, že ve švédském Djurgardenu byl vaším spoluhráčem japonský brankář…
Za mě tam odehrál asi jen pět utkání a nakonec z toho byla malá aféra a chtěli nám sebrat nějaké body, protože prý nastoupil jako další cizinec. Přitom se narodil ve Švédsku, ale má japonské rodiče, kteří mají ve Stockholmu suši restauraci. On je v podstatě naturalizovaný Švéd.

Hrál jste někdy s někým ze znojemských hráčů v jednom týmu?
Tak v nároďáku s Peterem Pucherem a Markem Uramem. Kromě nich ještě kdysi s Mírou Barusem na vojně. Na něho jsem se do Znojma velmi těšil, protože jsem ho poznal jako dobrého chlapíka. A potom ještě s Igorem Ratajem.

Co vás přivedlo k hokeji?
V Trenčíně jsem bydlel hned vedle zimáku. Někdy, když mně byly asi tři roky, stadión zastřešili a když pak dělali nábor do přípravných hokejových tříd, řekli jsme s bratrem mámě, že chceme chodit na hokej a ona nás tam vlastně přivedla. Potom už jsem to měl jednoduché, protože jsem bydlel blízko, mohl jsem chodit na každý trénink a na zimáku jsem byl skoro pořád. Chodil jsem se dívat na tréninky dospělých, dorostenců…

Bratr také hraje hokej?
Ne, skončil v sedmi letech.

Rodina bude bydlet s vámi ve Znojmě?
To se ještě uvidí. Já to mám domů dvě hodiny cesty, takže bych mohl jezdit třeba dvakrát týdně domů. Syn chodí ještě na první stupeň základní školy, tak by chtěla manželka domluvit, aby vždy jeden týden v měsíci mohli být se mnou ve Znojmě a tři týdny doma a to bych za nimi jezdil. Chceme se to pokusit takhle nějak skloubit.

Co vaše záliby?
Už minulý rok jsem začal hrát golf a v tomto období zabírá nejvíce času vymezeného na mé zájmy. Dřív jsem se věnoval tenisu, ale teď už do něj nemám chuť.

To si budete rozumět s Davidem Havířem a Jaromírem Kverkou?
Jsem rád, že tady jsou nějací hráči, kteří hrají golf. Slyšel jsem, že hrají dobře, tak bych se chtěl něco přiučit.

Používáte internet?
Já už si bez internetu nedokážu představit svůj život!