Hynek snídá, obědvá a večeří hokej

Z n o j m o - Ačkoliv je Pavlu Hynkovi třicet sedm let, má za sebou již dvanáct roků trénování. Za tuto dobu byl u zisku dvou mistrovských titulů pražské Sparty, jednoho světového prvenství reprezentační dvacítky a s juniorkou Sparty se stal mistrem republiky. Své povolání doslova „žere“ a považuje ho za svůj největší koníček.

V Ústí jste byl hlavním trenérem. Nyní jste přijal post asistenta trenéra Václava Sýkory. Není to krok zpět?
Jako krok zpět to nevidím. Již předtím jsem působil pět let v extralize. Nejdříve tři roky s Frantou Výborným, potom dva roky s Vaškem Sýkorou. Pak přišla nabídka z Ústí, kde jsem necelé tři roky působil na postu hlavního trenéra. Byl jsem tam maximálně spokojen po všech stránkách. Po této sezóně jsem řešil své další působení, měl jsem nabídky na pozici hlavního trenéra v první lize, asistenta v extralize a dvě varianty v zahraničí. V rozhodování mi pomohl zájem Vaška Sýkory a jednání s prezidentem klubu Jardou Vlasákem. To rozhodlo o mém působení ve Znojmě.

Co vás na spolupráci se Sýkorou láká?
Vaška znám už od fakulty. Když jsem studoval FTVS, tak působil na katedře hokeje, kde přednášel společně s profesorem Kostkou a doktorem Wohlem. Podruhé jsme se potkali ve Spartě, kdy dělal asistenta Lenerovi u áčka a já jsem vedl juniory. Potřetí jsme se sešli na lavičce Sparty, kdy mi Vašek nabídl post asistenta. Byli jsme tam spolu dva roky a už tehdy jsme se bavili o tom, že určitě přijde doba, kdy se zase setkáme na střídačce. Dál jsme byli v kontaktu, i když byl ve Finsku nebo v Litvínově. Vývoj nás svedl dohromady a já jsem za tu možnost rád.

Je mezi vámi velký věkový rozdíl. Hraje to nějakou roli?
Kdybyste to neřekli, tak bych si ten věkový rozdíl ani neuvědomil. Náš vztah přerostl z oblasti pracovní do osobní. I když jsme spolu netrénovali, byli jsme pořád v kontaktu, telefonovali jsme si, vyměňovali jsme si poznatky i různé materiály. Podobný vztah mám i s Frantou Výborným, který mě vlastně hned po škole vytáhl do sparťanské juniorky a pak i k sobě k áčku. Navštěvujeme se s rodinama a o hokeji už se vlastně ani nebavíme. Jsme už skoro na úrovni telepatie. U sportu se většina věkových rozdílů stírá.

I když jste byl před koncem sezóny odvolán od ústeckých Lvů, po jejich postupu do extraligy se psalo, že velký podíl na jejich úspěchu máte i vy...
Noviny čtu jen, když mám čas a internet nesleduju, tak nevím, co se o tom všechno psalo. Postup Ústí do extraligy byl výsledkem pětileté etapy za velké podpory města. Jsem rád, že jsem se na tom mohl tři roky podílet. Samozřejmě mě mrzí, že jsem nemohl být přímo u toho vytouženého postupu.

Proč jste tam vlastně před koncem sezóny skončil?
Nebylo to kvůli výkonnosti, byli jsme první. Předcházel tomu můj konflikt s manažerem Šafferem. Bral jsem to, že to byl jeden z deseti konflikt, které jsem tam za ty tři rok s ním měl. Vždycky jsme spolu vycházeli dobře, tak jsem to bral jako ty předchozí. On to ale tak nevzal a dva dny nato už mě správní rada odvolala. Byl jsem dokonce nařčen, že mám na dva roky podepsanou smlouvu s Mladou Boleslaví, která byla naším největším konkurentem. To mě mrzí a nakonec vidíte, že nejsem v Boleslavi a jsem tady. Přesto ale stále opakuju, že jsem tam byl spokojený.

Vy jste v Ústí působil i jako sportovní manažer...
Převzal jsem tu roli po Honzovi Janderovi, který tragicky zahynul při autonehodě. Většinu smluv jsem s hráči dělal sám, sám jsem si je i hledal. Bylo to fajn, moci si poskládat mužstvo k obrazu svému. Byla to zajímavá práce a hodně to rozšířilo můj pohled na hokej. Jsem zvyklý být na zimáku od rána do večera. Jak říkám, tyhle lidi snídají, obědvají a večeří hokej.

Ve Znojmě jste přišel k hotovému kádru, tady už takovou možnost ovlivnit složení týmu nemáte...
Tady je ta situace jiná. Teprve začínáme, jsme tady třetí týden. Mužstvo je prakticky pohromadě stejné jako minulý rok. Určitě je to výhoda, že se tady podařilo udržet jádro, ty hráče, kteří mužstvo táhli.

Potkal jste se už jako trenér s někým s Orlů?
To jste mě zaskočili. Samozřejmě jsem hráče potkával jako soupeře, ať v extralize nebo v první lize. Třeba, když jsem před deseti lety trénoval Beroun, tak proti nám za Havířov chytal mladý Jirka Trvaj. Nebo Radek Haman, ten byl v Kometě. Trénoval jsem snad jedině Tomáše Čachotského na dvou nebo třech akcích dvacítky. Nevidím v tom ale problém. Od toho je třeba teď letní příprava a předsoutěžní období, aby se obě dvě strany poznaly.

Líbí se vám ve Znojmě?
Vždyť jsem tady tři dny i s cestou. Samozřejmě se tady trochu orientuju, protože jsem sem jezdil na zápasy a v roce 1997 jsem tady byl na mistrovství Evropy osmnáctek. Stihl jsem si projít centrum obě náměstí. Na víc není čas. Letní příprava vyžaduje i spoustu organizačních věcí. Určitě si ale najdu čas, abych si zde vše prohlídl.

Je už to taková otřepaná fráze, že hráče nebaví letní příprava. Baví trenéry?
Ještě jsem neslyšel, aby nějaký trenér řekl, že ho to taky nebaví. Příprava dává základ do sezóny. Na druhou stranu je to jen zlomek sezóny, nějakých osm týdnů. Bude určitě natolik pestrá a všestranná, že nebudeme říkat, že nás to nebaví. Možná daleko náročnější je konec července a srpen, kdy se jede naplno dvoufázově na ledě a člověk nemá už opravdu na nic jiného čas.