Branislav Rehuš: EBEL je teď pro mě nová výzva

Pětadvacetiletý slovenský útočník Branislav Rehuš odehrál v rámci své zkoušky na jihu Moravy již dvě utkání v dresu Orlů. O svou šanci prosadit se v kádru se ještě bude muset porvat, nicméně přiznává, že angažmá v lize je pro něj motivací. „Styl EBEL by mi mohl sedět,“ doufá Rehuš.

Vítězství 3:2 nad Kladnem, jak byste zápas zhodnotil?
Výhra je to ubojovaná. Měli jsme hodně přesilových her, mohli jsme dát víc gólů. Je to ale stále jen příprava. Stále se sehráváme, myslím, že v dalších zápasech už to bude jen a jen lepší.

Ve Znojmě jste zatím jen krátce, jaké jsou vaše první dojmy?
Ve Znojmě je skvělý klub. Hrával jsem tu, když jsem byl malý. Trochu si pamatuji, že jsme zde byli na nějakém turnaji. Stadion je krásný, parta v kabině výborná. Takže si opravdu není na co stěžovat.

Jak došlo k vašemu kontaktu s klubem?
Můj agent mi zavolal, zda bych sem nešel na zkoušku. Kontaktoval jsem se panem Dočekalem a v pondělí jsem byl tady.

Kde jste absolvoval letní přípravu?
Část suché přípravy jsem absolvoval doma v Senici s bratrem. To byl asi měsíc. Pak jsem odjel do Kanady, kde jsem kdysi hrával, a tam trénoval.

Zmínil jste své zámořské zkušenosti, ale ani české prostředí vám není cizí, kde jste již působil?
Hrál jsem juniorskou ligu ve Vítkovicích, pak přišel odchod do zámoří, kde jsem hrál v juniorské OHL. Po dvou letech jsem se vrátil zpět do Vítkovic, na jejich “farmu“ do Poruby. Potom jsem byl v Senici, Hodoníně a poslední dva roky v dánském Herningu.

Bylo pro vás dánské angažmá zatím tím nejstěžejnějším?
Myslím, že určitě. Dostával jsem hodně příležitostí, hodně času na ledě. A s tím došly i body. Vyhrál jsem se tam o pořádný kus dál ve své kariéře.

Proč jste v Dánsku nepokračoval?
Chtěl jsem zkusit něco jiného. EBEL je teď pro mě taková nová výzva, tak uvidíme, jak to dopadne.

EBEL je známá svým fyzicky náročným, důrazným pojetím hry, nevadí vám tento styl?
Vůbec, vůbec. Mám rád hru do těla. Dá se říct, že tento americký styl hry mi sedí.

Na internetu kolují i nahrávky z vašich pěstních soubojů, patří k vaší hře?
Snažím se hrát tvrdě, ale to neznamená, že potyčky vyhledávám. Někdy k nim prostě dojde. Když už k nim dojde, když je potřeba ochránit spoluhráče, tak se určitě nevyhýbám.

Bylo vám naznačeno, co se od vás v týmu očekává?
Čeká se ode mě hlavně důraz. Být důrazný před bránou, snažit se dohrávat souboje. Teď ve Znojmě jsem hrál poslední dva zápasy na postu centra, takže vyhrávat buly.

Znojemská kabina je nyní česko-slovenská, jak se v ní cítíte?
Parta je tu skvělá. Česká a slovenská povaha jsou si hodně podobné, takže si to sedlo. Delší dobu už znám osobně Tomáše Tomka, takže i to mi pomohlo. Ale znám třeba i Martina Baču.

Ve Znojmě jste zatím velmi krátce, stihl jste už alespoň trochu poznat město?
Zatím ne. Na to ještě nebyl čas. Hrajeme, trénujeme, takže zatím je to jen cesta ze zimáku na byt a na jídlo do restaurace.