Z finské Hämeenlinny přišel Tomáš Kucharčík do Znojma. Jeho přestup ale nebyl vůbec jednoduchý. Měl na severu ještě platnou smlouvu, a tak se jednání dost protahovalo. „Osobně jsem to moc nesledoval, je to práce agentů a manažerů. Vyslovil jsem přání, vrátit se domů. Jsem už ve věku, kdy to byla pro mě jedna z posledních šancí ukázat, že něco umím, že jsem se tam něco naučil. Sem jsem se dostal vlastně trochu náhodou, přes Pardála (J. Pardavý). Když jsme si volali, řekl mi, že Znojmo shání centra. Tak jsem se ho zeptal, jestli to nemůžu být já. A tak jsem tady,“ s úsměvem shrnuje přestupové tahanice.

Jeho hokejové začátky byly stejné jako u tisícovek malých kluků v celé zemi: „Začínal jsem asi ve druhé třídě ve Vlašimi. Dělali tam nábor, chodili po školách, tak jsem se přihlásil do přípravky. Pak jsem pokračoval do tréninkového střediska mládeže v Mladé Boleslavi,“ vzpomíná na své první krůčky na ledě. Jeho kariéra se začala zvedat a vysoký útočník na sebe upozornil funkcionáře v klubech s extraligovou působností. „Na vojnu jsem šel do béčka Jihlavy v Táboře, odkud jsem se už po roce stěhoval do áčka na Vysočinu,“ pokračuje ve výčtu svých působišť. Jenže v té době začal Tomáš pošilhávat po zámořských klubech a jeho služební poměr v armádě mu v takové cestě bránil. Ale i z této situace se našlo východisko. „Z Jihlavy jsem odešel do Plzně. Byla to trochu taková anabáze, protože jsem chtěl zkusit Ameriku, ale vojáci mě nechtěli pustit ani na kemp. V Plzni mi slíbili, že mě dostanou z Jihlavy a umožní mi i tu Ameriku. Tehdy se to nedělalo přes nějaké smlouvy jako dnes, narafičili to, jako že jsem šel studovat angličtinu. Byl to takový malý podvod,“ přiznává s odstupem let.

Do Ameriky nešel s nějakým cílem hrát vyšší soutěž nebo dokonce NHL, spíš měl zájem ukojit svoji klukovskou zvědavost. „Bylo mi třiadvacet a chtěl jsem se tam hlavně podívat. Ani jsem tam nějak nechtěl zůstat. Stačilo mi, že mi zaplatili letenky a podíval jsem se do Toronta,“ sděluje ke své cestě za oceán. Po návratu do Plzně prožíval trochu nešťastné období, příliš se mu nedařilo, a tak požádal o výměnu. „Dostal jsem se tak do Slavie, jenže když se tam změnilo vedení, projevil nový manažer Růžička přání, abych ve Slavii nebyl. Odešel jsem tedy do Finska,“ uzavírá urostlý střední útočník popis své dosavadní hokejové pouti.

Objevil se výběru reprezentační osmnáctky a dvacítky, ale žádné vrcholné akce se nezúčastnil. Až v dospělosti se mu podařilo probojovat do české reprezentace, se kterou získal v roce 1999 zlato na šampionátu v Norsku. Ke své neobvyklé střelecké potenci v předloňské sezóně se vyjadřuje s humorem jemu vlastním: „Ten rok, co jsem ve Finsku vyhrál kanadské bodování, mi trochu ulítl. Nejsem nějaký extra střelec. Hraju centra, který brání a tak se mi udělá prostor, abych mohl útočit z druhé vlny. A tím pádem jsem měl i daleko víc šancí. Naši hráči, ať už Češi nebo Slováci, si s tím jejich stylem hry - já mu říkám „NHL na velkém hřišti“ - dokáží poradit. Všechno se tlačí do brány, a tak je víc prostoru pro nějakou kombinaci, přihrávku. A na to jsme my dobří.“

Pochází z početné rodiny, má tři bratry a sestru, je absolventem strojní průmyslovky. S přítelkyní vychovává rok a půl starého syna a stará se o psa. Další jeho zálibou je čtení knížek. Z finské Hämeenlinny přišel Tomáš Kucharčík do Znojma. Jeho přestup ale nebyl vůbec jednoduchý. Měl na severu ještě platnou smlouvu, a tak se jednání dost protahovalo. „Osobně jsem to moc nesledoval, je to práce agentů a manažerů. Vyslovil jsem přání, vrátit se domů. Jsem už ve věku, kdy to byla pro mě jedna z posledních šancí ukázat, že něco umím, že jsem se tam něco naučil. Sem jsem se dostal vlastně trochu náhodou, přes Pardála (J. Pardavý). Když jsme si volali, řekl mi, že Znojmo shání centra. Tak jsem se ho zeptal, jestli to nemůžu být já. A tak jsem tady,“ s úsměvem shrnuje přestupové tahanice.

Jeho hokejové začátky byly stejné jako u tisícovek malých kluků v celé zemi: „Začínal jsem asi ve druhý třídě ve Vlašimi. Dělali tam nábor, chodili po školách, tak jsem se přihlásil do přípravky. Pak jsem pokračoval do tréninkového střediska mládeže v Mladé Boleslavi,“ vzpomíná na své první krůčky na ledě. Jeho kariéra se začala zvedat a vysoký útočník na sebe upozornil funkcionáře v klubech s extraligovou působností. „Na vojnu jsem šel do béčka Jihlavy v Táboře, odkud jsem se už po roce stěhoval do áčka na Vysočinu,“ pokračuje ve výčtu svých působišť. Jenže v té době začal Tomáš pošilhávat po zámořských klubech a jeho služební poměr v armádě mu v takové cestě bránil. Ale i z této situace se našlo východisko. „Z Jihlavy jsem odešel do Plzně. Byla to taková trochu anabáze, protože jsem chtěl zkusit Ameriku, ale vojáci mě nechtěli pustit ani na kemp. V Plzni mi slíbili, že mě dostanou z Jihlavy a umožní mi i tu Ameriku. Tehdy se to nedělalo přes nějaké smlouvy jako dnes, narafičili to, jako že jsem šel studovat angličtinu. Byl to takový trochu podvod,“ přiznává s odstupem let.

Do Ameriky nešel s nějakým cílem hrát vyšší soutěž nebo dokonce v NHL, spíš měl zájem ukojit svoji klukovskou zvědavost. „Bylo mi třiadvacet a chtěl jsem se tam hlavně podívat. Ani jsem tam nějak nechtěl zůstat. Stačilo mi, že mi zaplatili letenky, podíval jsem se do Toronta,“ sděluje ke své cestě za oceán. Po návratu do Plzně prožíval takové trochu nešťastné období, moc se mu nedařilo, a tak požádal o výměnu. „Dostal jsem se tak do Slavie, jenže když se tam změnilo vedení, projevil nový manažer Růžička přání, abych ve Slavii nebyl. Odešel jsem tedy do Finska,“ uzavírá urostlý střední útočník popis své dosavadní hokejové pouti.

Objevil se výběru reprezentační osmnáctky a dvacítky, ale žádné vrcholné akce se nezúčastnil. Až v dospělosti se mu podařilo probojovat do české reprezentace, se kterou získal v roce 1999 zlato na šampionátu v Norsku. Ke své neobvyklé střelecké potenci v předloňské sezóně se vyjadřuje s humorem jemu vlastním: „Ten rok, co jsem ve Finsku vyhrál kanadské bodování, mi trochu ulítl. Nejsem nějaký extra střelec. Hraju centra, který tam brání a tím se mi udělal prostor útočit z druhé vlny a tím pádem jsem měl i daleko víc šancí. Naši hráči, ať už Češi nebo Slováci, si s tím jejich stylem hry, já mu říkám „NHL na velkém hřišti“, dokáží poradit. Všechno se tlačí do brány, a tak je víc prostoru pro nějakou kombinaci, přihrávku. A na to jsme my dobří.“

Pochází z početné rodiny, má tři bratry a sestru, je absolventem strojní průmyslovky. S přítelkyní vychovává rok a půl starého syna.

Sezóna   Klub                         Z    G    A    B   TM
1990-91  Dukla Jihlava (E)           23    7    6   13    6
         Dukla Jihlava (E, p-o)       7    3    0    3    0
1991-92  Dukla Jihlava (E)           37   14   17   31   22
         Dukla Jihlava (E, p-o)       8    3    6    9    2
1992-93  Dukla Jihlava (E)           39   17   21   38    0
         Dukla Jihlava (E, p-o)       4    0    4    4    0 
1993-94  St.John´s Maple Leafs (AHL)  8    2    3    5    4 
         Plzeň (E)                   33   10   13   23   14 
         Plzeň (E, p-o)               4    2    3    5    0
1994-95  Plzeň (E)                   43   14    4   18    0
         Plzeň (E, p-o)               3    0    0    0   14
1995-96  Plzeň (E)                   17    5    7   12   16
         Slavia Praha (E)            23    5    9   14   39
         Slavia Praha (E, p-o)        7    3    2    5   16
1996-97  Slavia Praha (E)            49   15   31   46   24
         Slavia Praha (E, p-o)        3    0    1    1    4
1997-98  Slavia Praha (E)            48   14   19   33   36
         Slavia Praha (E, p-o)        5    3    3    6    0
1998-99  Slavia Praha (E)            52   15   36   51   82
1999-00  Slavia Praha (E)            49   11   18   29   24
2000-01  Ässät Pori   (FIN)          54    9   17   26   50
2001-02  HPK Hämeenlinna (FIN)       54   15   26   41   40
         HPK Hämeenlinna (FIN, p-o)   8    3    4    7   24
2002-03  HPK Hämeenlinna (FIN)       52   28   27   55   48
         HPK Hämeenlinna (FIN, p-o)  13    2    4    6    8
2003-04  HPK Hämeenlinna (FIN)       54   13   17   30   64

Draftován v roce 1991 - Toronto Maple Leafs

Reprezentace ČR: 55 zápasů, 10 gólů.