S hokejem začínal v Ostravě - Vítkovicích, přivedla ho k němu netradičně máma. Za ostravský klub hrál až do juniorského věku, celkem 13 let, vojnu si odbyl v Havlíčkově Brodě a potom odešel na dvě sezóny do trápící se brněnské Komety. Ke svému příchodu do Znojma říká: „Během prvního roku působení v Brně mi trenéři řekli, že se mám snažit, že je o mě ve Znojmě zájem. V další sezóně už mě oslovil přímo sportovní manažer Dočekal a já jsem sem přišel na 11 zápasů.“

Zkouška v dresu Orlů mu vcelku vyšla, za důvěru se odvděčil dvěma brankami v úvodních třech zápasech. V té době dokázal Mikulík hrát i pět zápasů týdně, za Kometu i za Orly. Byla mu nabídnuta smlouva na další sezóny, v létě 2002 se stal plnoprávným členem kádru. O své místo v sestavě ale musel bojovat a často naskakoval pouze místo zraněných hráčů. Mezitím působil na střídavé starty v 1. lize, konkrétně v Třebíči, Olomouci a naposledy v Sareze Ostrava.

Do mládežnických reprezentačních výběrů se nikdy nedostal a na svůj největší úspěch kariéry zatím čeká. Je vyučený truhlářem pro výrobu nábytku s maturitou. Jeho mladší bratr hraje také hokej ve Vítkovicích, otec závodně plaval a Milanova manželka dělala gymnastiku, takže sportovní geny v jeho rodině jsou. Největší zálibou je pro něj pes.

23. 12. 2004