„Hokej jsem začal hrát v šesti letech a byla to víceméně náhoda. Šel jsem to s kamarády jen zkusit, když se dělal nábor,“ zavzpomínal na své hokejové začátky brankář Tomáš Vokoun. U svého pokusu už zůstal. Přípravku absolvoval v Karlových Varech, pak odešel do hokejové třídy do Sokolova. Tam zůstal až do dorostu, potom šel na dva roky do Kladna. V jeho dresu pak v letech 1993-95 odchytal několik extraligových utkání za A-tým a jeho výkony nezůstaly nepovšimnuty skauty ze zámoří. Byl draftován Montrealem a odešel do Kanady zkusit štěstí.

Neminuly ho ani mládežnické reprezentační výběry. Už jako patnáctiletých se dostal do mužstva o rok starších spoluhráčů. Potom odehrál všechny Turnaje Čtyř a také dvě mistrovství světa hráčů do dvaceti let. Po odchodu za oceán nejprve sbíral zkušenosti v nižších soutěžích, v týmech Wheeling Thunderbirds v ECHL a Fredericton Canadiens v AHL, teprve další rok odchytal jednu třetinu za Montreal. Pak jeho práva získal Nashville, kde však několik let dělal náhradníka Miku Dunhamovi. Střídavě chytal za Predátory a za farmu v Milwaukee, jedničkou týmu se stal až po kolegově odchodu v sezóně 2002-03.

Nabídnuté šance dokonale využil a stal se oporou mužstva. V ročníku 2003-04 poprvé v historii přivedl Nashville do play-off, kde tým sehrál vyrovnanou sérii s favorizovaným Detroitem. Jeho výkonů si už dříve všimli trenéři české reprezentace a Mistrovství světa 2003 a 2004 odchytal v roli prvního brankáře, stejně jako Světový pohár 2004. Nahradil tak své zkušenější kolegy Čechmánka a Hniličku.

Už před Světovým pohárem věděl, že pokud v NHL vypukne stávka, bude v sezóně 2004-05 vypomáhat Orlům. „Základ byl v tom, že bydlím v Třebíči a kamarádím s Patrikem Eliášem. Seznámil jsem se s panem Vlasákem a dohodli jsme se, že v případě výluky NHL bych mohl hrát za Znojmo,“ objasňuje svůj příchod do klubu. Za svůj největší úspěch kariéry považuje týmově postup do semifinále na Světovém poháru a individuálně účast při NHL All Star Game.

Tomáš je vyučený kuchař – číšník. Nikdo z jeho rodiny nesportoval na profesionální úrovni, nemá předky s nějakou skvělou sportovní minulostí. Ani jeho manželka nesportuje a čtyřletá dcera je ještě příliš malá. K jeho koníčkům patří hudba, sport, auta, motorky, sledování televize a cokoliv co ho zabaví. Sám k tomu říká: „Nemám vyhraněné koníčky. Každou chvíli je to něco jiného. Na co mám zrovna náladu, to dělám.“

29. 10. 2004