Útočníka Patrika Eliáše přivedli k hokeji rodiče v pěti letech v rodné Třebíči. Má dva starší bratry, kteří také hráli hokej, takže trávil na zimním stadiónu spoustu času. Do 8. třídy působil na Vysočině, pak odešel do Kladna, kde strávil pět let a v sezóně 1993-94 tam poprvé okusil extraligu dospělých. V devatenácti letech odletěl zkusit štěstí za oceán. Sám k tomu říká: „Bylo to pro mě strašně důležité, že jsem ve čtrnácti odešel do Kladna. Pak jsem mohl do Států.“

V Americe strávil první dvě sezóny převážně v AHL na farmě New Jersey v týmu Albany River Rats. Do hlavního mužstva nakoukl jen sporadicky, ale když dostal prostor, ukázal, že na jednu z nejkvalitnějších hokejových lig na světě má. Od ročníku 1997-98 byl stálým členem kádru Ďáblů a brzy se stal jejich klíčovým hráčem. Velmi se mu dařilo zejména v útoku s kamarádem Petrem Sýkorou a centrem Jasonem Arnottem. Spolu s nimi získal v roce 2000 poprvé Stanleyův pohár. Další přidal o tři roky později a v zábavné show ho představil divákům ve Znojmě.

To už tušil, že by zde v sezóně 2004-05 mohl hrát, pokud by v NHL došlo po vypršení kolektivní smlouvy k výluce. Když jezdil před několika lety na exhibiční zápasy s Dominikem Haškem, seznámil se s prezidentem znojemského klubu Jaroslavem Vlasákem. Jako lidé si padli do oka a po nějaké době dostal pan Vlasák nápad odkoupit Eliášova hráčská práva od Kladna s vyhlídkou na stávku v zámoří. „Výluka opravdu nezačala a já jsem rád, že se to uskutečnilo,“ pochvaluje si hbité levé křídlo.

Od patnácti let byl Patrik ve všech mládežnických výběrech a vyhrál v podstatě všechny turnaje kromě Mistrovství Evropy do osmnácti let, kde skončili až třetí. „To pro nás bylo trošku zklamání, protože jsme jinak měli skvělý ročník,“ vzpomíná. Výborné výkony v zámoří ho přivedly i do seniorské reprezentace, kdy přijel svým kolegům vypomoci na Mistrovství světa 1998. Tam získal bronzovou medaili. Kvůli povinnostem v klubu dostal další pozvánku až na Olympiádu v Salt Lake City 2002 a potom na Světový pohár 2004, který odehrál ve skvělé formě spolu s Martinem Havlátem.

Eliáš se vyučil mechanikem strojů a zařízení s maturitou. Není prvním z rodiny, kdo se věnuje sportu: „Otec hrával fotbal a hokej, ale ne profesionálně. Nějaké ty geny jsem určitě podědil. Bráchové hráli oba dva fotbal a hokej, takže my jsme byli taková sportovní rodina.“ Patrik je svobodný. Volného času během sezóny moc nemá, mezi záliby tak řadí aktivní i pasivní odpočinek, chození do kina, na večeře s přáteli, za kulturou. Má rád koncerty, muzikály. „Když je více času, tak se rád sbalím a jedu někam na dovolenou nebo si někam aktivně odpočinout,“ dodává.

29. 10. 2004