BaM, GaZ
pá 19. 11. 2004
Vokoun: Je to pro nás neskutečně důležité vítězství
Vokoun: Je to pro nás neskutečně důležité vítězství
Z n o j m o - Znojemští orli dokázali po šesti utkáních bez výhry a téměř po měsíci plně bodovat, když na domácím ledě předčili celek Vítkovic. Zlepšený výkon celého mužstva přinesl vytoužené ovoce, nová dvojice trenérů si připsala první úspěch. Velkou měrou se na vítězství podílel brankář Tomáš Vokoun, který za svá záda nepropustil ani jednu z dvaatřiceti střel hostí. „To, že jsme dneska vyhráli, je sice supr, ale nemůžeme usnout na vavřínech.
V první třetině jsme byli nervózní, protože v předchozích zápasech na nás fanoušci pískali a bučeli. Je dobře, že jsme to přestáli a pak už jsme utkání sehráli velice dobře,“ viděla souboj s momentálně desátým týmem zpoza drátů své masky znojemská gólmanská jednička.
Sám Vokoun ví, že hokej není pouze o osobnostech, na které by ostatní spoléhali, že tým vždy spasí. Celé mužstvo musí táhnout za jeden provaz a vystříhat se hry individualit. „Hokej je týmový sport a pokud těch pět lidí, kteří jsou zrovna na ledě, nehraje dohromady, tak se ani z nejlepšíma jménama nedá vyhrávat.“ Za důležitý faktor, který ovlivnil zlepšení výkonu mužstva, považuje i příchod kouče Hořavy, stejně jako úkoly, které má znojemský lodivod na starosti: „Trenér Hořava jako bývalý obránce byl přijat k týmu hlavně proto, aby zvedl defenzívu. Začal na tom s mančaftem pracovat. Už jsou vidět výsledky jeho práce. Za posledních deset dní, jsme na tom hodně pracovali. Ale podíl na tom mají úplně všichni, počínaje masérama, trenérama, hráčema. Jsme jeden tým a pokud mužstvo vyhraje, můžou za to všichni, stejně tak jako za porážku.“
Ke svým výkonům i hře celého mančaftu v prozatímním průběhu soutěže se Vokoun vyjadřuje následovně: „Nebudu zastírat, měl jsem osobní krizi, tak jako celé mužstvo.“ Vrací se ale zpět k dnešnímu zápasu a zároveň nastiňuje strategii do příštích extraligových kol: „V týhle chvíli jsem rád, že jsme vyhráli. V pozici, ve který jsme byli, je tohleto vítězství pro nás, pro fanoušky, pro vedení obrovsky důležitý. Je to takový pevný bod, od kterého se můžeme odrazit. S každým vyhraným zápasem nám roste půda pod nohama, ale musíme pracovat dál. Musíme hrát výborně dozadu, protože máme dobrý, rychlý útočníky, kteří dokáží góly dávat. A pokud nedostaneme první gól, jsme nebezpeční.“
Zda se vyplní jeho slova i pokyny trenérů všem hráčům, se ukáže už v nedělním utkání proti Jihlavě na Horáckém zimním stadiónu. „Uvidíme samozřejmě hned příští zápas, jestli to byl ten správný impuls a jestli funguje to, co nám trenéři říkají, že máme plnit,“ přemýšlí Vokoun a pokračuje: „Pokud dělá mužstvo dobře věci kolem brány a dodržuje správně taktiku, tak máme vždycky šanci utkání vyhrát. Je samozřejmě spousta jiných faktorů, které mohou vývoj utkání ovlivnit, ale toto je zásadní.“
V posledních dvou zápasech bylo na znojemském gólmanovi i všech hráčích v poli vidět odhodlání dostat se z krize, bojovat za každých okolností a dát do hry všechno. I Tomáš Vokoun předvedl, že umí zachytat tak, jak to přísluší gólmanovi z NHL a národní reprezentace. Byla na něm zřetelná snaha konečně uspět. „Je to dané hlavně souhrou mužstva, začali jsme i v minulém zápase, kdy se nám dařilo hrát to, co jsme si řekli. A pokud vím, co mi bude dělat obrana a oni budou vědět, co budu dělat já, je spolupráce daleko jednodušší a daleko víc si věříme. Víc na sebe mluvíme, víc si pomáháme a myslím si, že se to bude nadále jen zlepšovat,“ poodhaluje roušku ´tajemství´ brankář.
První čisté konto v letošním ročníku vychytal 8. října doma proti Jihlavě. Svému druhému shut-outu však nepřikládá žádnou důležitost, i když zřejmě bude muset do týmové pokladny přispět nějakou částkou: „V situaci, ve který se nacházíme, je pro nás neskutečně důležitý dnešní vítězství. Jsem součástí týmu a nehraju hokej kvůli osobním statistikám.“
Po téměř dvouměsíční vynucené přestávce se do kádru Znojemských orlů vrátil útočník Ivan Rachůnek. Naposledy nastoupil 28. září proti Vsetínu, potom ho však potkalo zranění ruky. „Už víc než měsíc jsem trénoval, hodně jsem bruslil a můžu říct, že se teď cítím líp, než před tím zraněním,“ pochvaluje si Rachůnek, který ve druhém utkání po návratu na led vstřelil svůj první gól v dresu Orlů: „Najel jsem si mezi dva beky a viděl jsem, že mám šanci vystřelit, tak jsem to zkusil a padlo to tam. Bylo to určitě hodně o štěstí,“ komentuje svůj úspěch, jímž přispěl k porážce Vítkovic.
Samotný zápas hodnotí takto: „Dneska byl důležitý výkon celého týmu, který Tomáš dobře vzadu podpořil. Všichni jsme hráli opravdu zodpovědně dozadu. Když jsme měli hluché místo, nebo jsme udělali chybu, tak nás Tomáš podržel. Dneska byl výkon určitě o hodně lepší a věřím, že se to bude pořád zlepšovat.“ A s jakou taktikou šli Orli do střetnutí? „Věděli jsme, že Vítkovice hrají dobře dozadu a trpělivě, tak jsme si řekli, že budeme hrát stejně. Že se do nich nebudeme zbytečně tlačit, protože víme, že mají výborné brejky a dokážou je využívat. Kdyby nám párkrát ujeli, mohly by z toho padnout zbytečné góly. Proto byla ta první třetina taková pro diváka asi nezajímavá, ale uhráli jsme, co jsme chtěli, abychom nedostali gól,“ říká s uspokojením Rachůnek.
Jeho bratr Karel během reprezentační přestávky zamířil ze Znojma do Ruska a v obraně ho teď musí zastupovat jiní hráči. „Opravdu jsme se soustředili hlavně na to, abychom nedostali zbytečnýho góla a snažili jsme se hrát zodpovědně do obrany. Z předchozích zápasů známe, že když dostaneme prvního góla, tak se to blbě dohání, hostující tým se tím dostane do pohody a pak je to pro nás hrozně těžké s tím něco udělat,“ je si vědom hbitý útočník.
