Miroslav Votava
st 13. 10. 2004
Ve druhé třetině jsem nad sebou ztratil kontrolu, přiznával Tomáš Vokoun
Ve druhé třetině jsem nad sebou ztratil kontrolu, přiznával Tomáš Vokoun
P r a h a - Tak, jak ho neznají, se představil brankář Tomáš Vokoun fanouškům v úterý v zápase Slavie se Znojmem. Do Sazka Areny, kde především na světovém šampionátu zářil v reprezentačním dresu, se vrátil tentokrát ve službách Orlů a na zápas jen tak nezapomene. Dostal čtyři branky a jeho mužstvo prohrálo. Hlavně však jindy klidným gólmanem cloumaly emoce, ve druhé třetině po druhém gólu slávistů ”vypěnil” a udeřil Kadlece, za což dostal trest na dvě minuty. ”Tam nejde vůbec o mě, to je celá hra, člověku prostě ujedou nervy, když už se to opravdu nedá vydržet,” povídal po utkání klidným hlasem, ale bylo na něm stále znát velké rozladění.
V české extralize si stále zvyká na nové, dosud nepoznané poměry. Jednou z věcí je třeba i zákaz vyjadřování se k výkonům rozhodčích v den utkání. ”Mně je pokuta jedno, o to mi vůbec nejde. Já jsem tady host a hraju tady, není to, co by mě mělo štvát, ale přesto mě to štve. Je to strašné, je mi z toho opravdu hrozně. Nechci to nějak dál komentovat, ale opravdu se to nedá,” nechtěl příliš specifikovat, co ho tak nadzdvihlo. Snad méně viditelné fauly, kterých je v extralize spousta, či výkon rozhodčího? Ve 38.minutě dal naplno průchod svým emocím. Po druhém gólu Slavie srazil před sebou stojícího Petra Kadlece, který mu clonil ve výhledu, ale ke kontaktu nedošlo. ”Já jsem klidný člověk, málokdy se nechám vytočit, ale musím se přiznat, že ve druhé třetině jsem nad sebou absolutně ztratil kontrolu a už jsem byl blízko tomu, že bych někomu něco udělal, čehož bych pak hrozně litoval,” přiznával vlastní selhání. Pocity zmaru nešly potlačit, bylo toho už moc. ”Může mi to být vlastně jedno, tady mě to neživí, sice hraju každý zápase naplno, ale je to strašné. Člověk se snaží, dře, chce hrát, ale když vidím, co se tam děje třeba Martinu Havlátovi, to nevím, co bych k tomu řekl. Musí si to vyřídit jiní,” myslel si o posuzování faulů své.
Patří ke kliďasům, v úterý byl však rozezlen na nejvyšší míru, stejně jako Havlát s Eliášem. ”Já jsem snad ještě nikdy nebyl takhle vytočený, přiznám se, ztratil jsem nad sebou úplně kontrolu,” opakoval a dál ve své zpovědi projevil lítost: ”Nadával jsem protihráčům, kteří za to nemůžou. Těm, ke kterým jsem přišel, se chci omluvit. Říkám, není to jejich chyba, není to myslím věc hráčů. Nechal jsem se prostě unést, neunesl jsem průběh zápasu. Hraju hokej hodně dlouho, ale tady s tím jsem se ještě nesetkal.” Mnozí by se zeptali, to byl zápas se Slavií tak výjimečný svou zákeřností? Spíše se asi jedná už o rozladění, které trvá už delší dobu. A proti Slavii už nervy přetekly. ”Dost těžko se k tomu dá vyjadřovat, když člověk nemůže říct, co si opravdu myslí. Je zakázáno říkat svůj názor, tak vám ho neřeknu,” nechtěl být Tomáš Vokoun konkrétní. Ale takhle to dál nejde, myslí si o některých poměrech v extralize reprezentační jednička. ”Ten jev je dost častý, nevím, čí to je chyba nebo jestli tam je, možná jsem to jen já. Nevím, prostě mám svůj názor, stojím tam v bráně, hraju hokej léta, vidím jak se hraje, hrál jsem ho na všech úrovních. Ale tohle není normální,” zakončil svůj dlouhý monolog, při kterém si dával pozor, aby příliš nepřestřelil.
Mnozí z diváků, kterých do Sazka Areny dorazilo přes devět tisíc, se přišli podívat na umění dvojice kamarádů ve znojemském dresu, útočníků Martina Havláta s Patrikem Eliášem. Z jejich nesporných hokejových kvalit viděli však málo, oba se spíše věnovali podrážděným reakcím a jejich nejvíce viditelným zápisem do statistik byly trestné minuty. Havlát si za ”katrem” poseděl dvakrát, Eliáš ve druhé třetině po faulu na Pálffyho dostal ke dvěma minutám navrch ”desítku”. Na rozdíl od Tomáše Voukouna nechtěl útočník New Jersey Devils nic říkat. ”Já se vám k tomu vyjadřovat nebudu,” prohodil krátce. Emoce už po utkání pomalu vyprchávaly, i když člověk se zloby zbavuje těžko. ”Zbavuje se toho dá se říct rychle, ale za dva dny už je to zas zpátky, protože se hraje další zápas,” s troškou ironie se usmál Patrik Eliáš.
Místy vyhecovaný duel ztratili Orli až v závěru. ”My potřebujeme každý bod, zbytečně jsme se hnali za vítězstvím, když bylo potřeba hrát posledních pět minut víc zezadu a udělali jsme chyby,” káral sebe i své spouluhráče. Co bylo Orlům platné, že v Sazka Areně předvedli rychlý, otevřený hokej, když odjížděli domů s prázdnou. ”Na krásu se nehraje, hraje se na vítězství. Od té doby, co jsme s Martinem přišli mezi kluky, tak jsme vyhráli jeden zápas asi nad nejslabším manačftem extraligy, jinak všechny zápasy prohráváme, vždycky dotahujeme, a to se prostě nedá,” štvou Patrika Eliáše špatné výsledky. Určitě si představoval, že se týmu povede lépe, z posledních pěti zápasů vyhráli Orli jen jeden, doma nad Duklou Jihlava. ”Dá se říct, že disciplína není na naší straně žádná, prohráváme zápasy, jsme zbytečně vylučovaní, necháme se rozhodit. Ale ono je těžké se udržet, nic na tom nezměníme,” mířil s kritikou i na svou osobu. Všechny tresty Orlů v utkání se Slavií totiž obstaraly posily z NHL.
Před sebou mají nyní Orli dva zápasy doma - s Plzní a se Vsetínem. Pohled na tabulku velí oba zápasy vyhrát, jiné výsledky by byly zklamáním. ”Je potřeba dát se dohromady, zítra máme volno, takže aby od čtvrtka přišel jiný mančaft a zakousl se každý do sebe. Začít prostě od začátku, od jednoduchých věcí a ono se to zlomí. My máme kvalitní mančaft a akorát je potřeba, abychom všichni táhli za jeden provaz,” nedělá Patrik Eliáš předčasné závěry z jedenácté příčky v tabulce. Orli budou také potřebovat podporu fanoušků, aby byli jejich šestým hráčem.
