Tomáš Svoboda: Jakmile se naskytla možnost vrátit se domů, bylo rozhodnuto

Útočník Tomáš Svoboda se vrátil na jih Moravy po dvou letech strávených v první lize. S čím jde někdejší kapitán orlí letky a extraligový medailista do následující sezony a jak se dívá na konkurenci ve druhé lize?

Bylo ve hře vlastně vůbec něco jiného než Znojmo?

Upřímně řečeno, bylo. Třebíč si totiž pod sebe bere Velké Meziříčí, takže jsme tuto možnost nějakým způsobem řešili, ale jakmile se naskytla možnost vrátit se zpátky (pro mě domů), tak bylo o volbě číslo jedna rozhodnuto.

Čím jste si to tady tak oblíbil?

Manželka odsud pochází, takže tu máme velkou část rodiny a navíc se mi tady vždycky strašně líbilo a vzal jsem to trošku i za svůj druhý domov.

Kdysi jste řekl, že v hokeji budete pokračovat do té doby, dokud se budete cítit dobře. Platí to stále?

Určitě ano. Myslím, že i obecně u každého sportovce platí, že chce mít kariéru co nejdelší, být zdravý a neprocházet si vážnými zraněními, což naštěstí u mě platí. Nemám žádný termín svého konce, ale samozřejmě věkově se k tomu velice blížím, a tak se s tím i snažím nakládat.

Tým je zatím složen převážně z mladých hráčů a role mentora předpokládám, spadá na vás a Pavla Jenyše. Zvykl jste si už, že tomu tak bylo a bude nadále?

Čím je člověk starší, tím zjišťuje, že ve většině případů přicházejí stejně jen mladší hráči. Je to ale samozřejmě pro mě i určitá výzva. Chtěl bych totiž kluky posunout výš a zároveň věřím a doufám, že vše půjde podle plánu, aby byly nakonec všechny strany spokojené.

Na jihu Moravy, a to nejen ve Znojmě, náleží vaše jméno za velký pojem. Přisuzujete si tedy na sebe zvýšený tlak?

V této fázi přípravy to úplně nepociťuji (smích). Ale co se týče toho, až začne plnohodnotně liga, tak si nemyslím, že by to mělo být nějakým způsobem extrémní. Samozřejmě když jsem byl mladý, tak se rovněž logicky po starších hráčích chtělo víc, protože mladší hokejista má vždy určitý prostor na to udělat chybu. Starší hráč by to však mnohokrát dělat neměl, takže v tomhle ohledu to samozřejmě vnímám.

Myslíte, že v tomhle ohledu by to mohlo pomoci právě těm mladým, že na sebe strhnete určitou pozornost a budou hrát více v klidu?

Mělo by to tak být. Doufám, že i ti mladí kluci během ročníku vyskočí a budou se chtít posouvat výš, protože musí udělat sto procent, aby byli na očích. Věřím tedy, že to nebude jen o nás starších, jelikož je i my potřebujeme, abychom se poté posouvali jako tým.

Když jste hrál druhou ligu naposledy, prolétli jste jí jako nikdo předtím ani potom. Dnes už ale je v soutěži několik ambiciózních týmů na postup.

Neustále se o tom bavíme. Je vlastně i vidět, že nejen týmy, které spadnou z první ligy, soutěži vévodí, ale nyní už je jim konkurenceschopný i zbytek mančaftů. Je to, prostě jen o tom, že roste nahoru nejen extraliga a MAXA liga, ale i druhá liga. Stává se z toho zase o něco zajímavější soutěž, než tomu bylo dříve. A upřímně? Pro nás to bude znovu těžké, ale karty jsou rozdány pro všechny stejně. Musíme jít zápas od zápasu a uvidíme, co z toho bude na konci sezony.

S čím jdete vy osobně do nové sezony?

Samozřejmě udělat maximum pro sebe, mančaft a organizaci. V neposlední řadě chci pomoct i klukům, aby se odrazili o stupeň výš, a snažit se jim ukázat nějakou správnou cestu.