Tomáš Komínek: Pozitivní vzpomínky byly jednou z příčin návratu

Jednou z nejvýznamnějších posil Orlů se stal zkušený útočník Tomáš Komínek, který dlouhodobě patří k nejproduktivnějším hráčům soutěže, v uplynulém ročníku tabulku produktivity dokonce ovládl. Znojmo pro něj není neznámé prostředí, stal se zde juniorským mistrem a okusil také mezinárodní EBEL ligu. V rozhovoru zmiňuje letní přípravu ve Znojmě, analyzuje loňský ročník a 2. ligu jako takovou.

Tomáši, jaké jsou vaše první dojmy z probíhající přípravy a z vašeho návratu do Znojma jako takového?

Dojmy jsou určitě pozitivní. Těšil jsem se sem, kluci jsou super, se spoustou z nich jsem se už znal. Co se týče samotné přípravy, je to pro mě něco nového, protože takhle jsem naposledy trénoval, když jsem působil v zahraničí. V Hodoníně a ve Vyškově jsem v létě trénoval sám, takže je to pro mě příjemná změna. Jde vidět, že to má hlavu a patu a příprava je dobře poskládaná.

Rozdíl mezi Vyškovem a Znojmem je tedy v tomto výrazný?

Ano, to určitě. Když to řeknu blbě, tak ve Vyškově se takhle před sezónou připravoval každý sám. Máme zde skvělou posilovnu, všechno, co děláme, vnímám jako promyšlené a jde vidět, že to skládá někdo, kdo ví, co chce.

Uplynulá sezóna se vám z individuálního hlediska podařila velmi dobře, když jste skončil jako lídr bodování Východní konference, týmově to ovšem oproti předchozím ročníkům tolik úspěšné nebylo a skončili jste už v osmifinále. Jak byste uplynulý ročník z těchto dvou rovin zhodnotil?

Poté, co se nám podařilo ve Vyškově dostat dvakrát do semifinále, byla tato sezóna o něco slabší, ale myslím si, že je těžké najít jednu příčinu. Bylo toho víc, už jen tím, že v soutěži přibylo Znojmo, které bylo kvalitou jinde. Obecně se zlepšili i další soupeři okolo. Na to, s jakým rozpočtem se ve Vyškově pracovalo, byla dvě semifinále a jedno osmifinále velkým úspěchem, který byl rozhodně nad očekávání. Kvalita soutěže obecně roste, loni bylo nemyslitelné, abychom dokázali udělat šňůru deseti zápasů bez porážky.

I přes to, že se Vyškov pohyboval v horních patrech tabulky, hokej si na Hané podporu a divácky zájem nezískal, proč tomu tak bylo? Těšíte se o to více do Znojma, kde je relativně velká fanouškovská základna?

O to více se na to těším, bude to velká změna. Proč se to ve Vyškově nepodařilo nastartovat, není úplně otázkou na mě. Výsledky, které by vedly k většímu diváckému zájmu tam, myslím si, byly. Na znojemské publikum se těším moc, atmosféra tady byla vždy hokejová, což si vybavuji i ze zápasů, kdy jsem přijel jako soupeř s Vyškovem.

Vyškov byl pro Orly velmi neoblíbeným soupeřem a dokázal Znojmo udolat čtyřikrát z pěti duelů. Proč si myslíte, že se vašemu, dnes již bývalému klubu, na Znojmo dařilo?

Co jsem se tak bavil, tak hodně hráčů mně říkalo, že se jim proti Vyškovu hraje špatně, protože neví, co přesně očekávat a nedá se na ty duely úplně připravit. V mnoha zápasech, zejména tady ve Znojmě, jsme byli pod velkým tlakem, kdy jsme se sotva dostali do útočné třetiny. Ačkoliv nerad používám slovo štěstí nebo náhoda, tak musím na rovinu říci, že mnohdy jsme ho jako Vyškov měli. Na domácí půdě to bylo jiné díky specificky úzkému kluzišti, kde se hra rychle otáčí. Soupeři na to někdy nebývají zvyklí, protože například tady ve Znojmě je hřiště hodně velké.

Která hřiště preferujete vy, spíše širší, kde se dá více tvořit, anebo ta užší, kde je více soubojů a hra je rychlejší?

Vždy jsem měl rád ta velká kluziště, kde je na všechno více času, nicméně je to hodně o zvyku. Z malého kluziště ve Vyškově jsem byl skeptický, nakonec jsem si ho ale za ty tři sezóny oblíbil. Největší výhodou bylo, že jakmile se hráč uvolnil metr od mantinelu, byl ihned ve střelecké pozici.

Ve Vyškově vás koučoval Michal Konečný, který patří dlouhodobě k výrazným trenérským personám soutěže. Jak vám jeho ofenzivní styl hokeje seděl? Nyní bude na lavičce Žďáru, věříte, že Plameny pozvedne tak, jak před pár lety zvedl Vyškov?

Pozvednout to tabulkově bude mít velmi těžké. Doufám, že na vrcholu budeme operovat my, je tam Havířov a přibyl silný Prostějov, takže pozvednout je na vrchol bude velmi těžké, ale z druhé strany si myslím, že může v týmu zvednout tréninkovou morálku. Vzpomínám na něj velmi rád a myslím, že jsme spolu měli velmi dobrý vztah. Jeho útočný styl by mohl Žďáru sednout.

Rozhovor děláme na akci, která je mimo jiné ohlédnutím za mistrovským titulem Znojma v Extralize juniorů, od kterého uplynulo už více než čtrnáct let. Kromě vás byl součástí z aktuálního kádru Orlů také David Bartoš a Jakub Šaur. Vzpomínáte na to v kabině, anebo už to berete jako dávnou minulost?

Neřešíme to sice na denní bázi, ale samozřejmě, že rádi zavzpomínáme. I to byl jeden z důvodů, proč jsem se do Znojma vracel, jelikož vzpomínky na Znojmo mám pozitivní, ať jde o juniorku nebo o mé první sezóny v seniorském hokeji. Když se na to dívám dnes, je až neskutečné, co se tehdy podařilo za úspěch.

Za papírově nejtěžší soupeře pro Znojmo je považována dvojice Prostějov a Havířov, avšak jak to máte osobně? Které soupeře vnímáte jako týmy, proti nimž se hraje obtížně a které naopak jako ty, proti kterým se vám obvykle daří?

Ty, na které se mi daří, bych nerad zmiňoval, abych to v sezóně nezakřikl. Vyloženě nerad jsem hrál proti Havlíčkovu Brodu, tam bylo vidět, že jejich trenér si dost zakládal na bruslení a poctivé defenzivní hře. Jsem tedy rád, že budou nastupovat v Západní konferenci. Co se týče kvality, tak 2. liga roste každým rokem, téměř všechny týmy již při přípravě používají videorozbory, což soutěž obecně dělá kvalitnější.

Máte už vybráno číslo, se kterým budete nastupovat v příští sezóně?

Jelikož je číslo čtrnáct ve Znojmě vyřazeno, vezmu si čtyřicet jedna.

Do startu přípravných zápasů zbývají přibližně dva měsíce. Jak to vnímáte? Spíše už jako zkušený hráč v poklidu, nebo se už ledu nemůžete dočkat?

Na led se těší každý, takže za mě rozhodně ano. Letní příprava je určitě potřeba, člověk tam může leccos zúročit, ale gró hokeje je jasné - rozhoduje se na ledě, i když můžete být perfektně připraven.