Jiří Beroun: Každý v týmu splnil svoji roli na maximum

Trenéři Jiří Beroun a Tomáš Jakeš dostali před sezónou nelehký úkol - vybojovat s týmem postup do CHANCE ligy. Tato mise se opravdu povedla a Orli budou v následující sezóně působit v první lize.

V letošní sezóně jste prohráli jen tři zápasy, jaký je pocit být v play-off bez jediné porážky?

Je to úžasné. Letos se slavilo jen na třech zimních stadionech v republice, v Třinci, na Kladně a tady ve Znojmě. Já jsem strašně rád, že jsem to mohl zažít. Velký dík ale patří všem hráčům, protože od prvního dne, co jsme se zde sešli a řeklo se, že půjdeme za postupem do CHANCE ligy, tak k tomu přistupovali úplně fantasticky. A i když byli někteří na hostování, tak ostatní nevynechali žádný trénink a byla s nimi výborná komunikace. Spousta lidí mi volalo, že máme v týmu deset hráčů, kteří nikdy nehráli zápasy play-off. Trošku jsem nad tím přemýšlel, ale oni to zvládli, učili se od těch starších a celkově se složil výborný tým.

Když bychom všechny výsledky i s play-off sepsali na papír, tak to vše vypadá strašně jednoduše. Jak moc to ale těžké bylo?

Nějakým způsobem to bylo těžké. Vždy, když někdo šel za postupem do vyšší soutěže, měl na soupisce kolem třiceti jmen. My jsme zde měli třiadvacet hokejistů, každý z nich si ale našel v týmu svoji roli a všichni odvedli neskutečnou práci.

Nepřišlo vám, že finálová série mohla být o něco dramatičtější, skóre ze čtyř zápasů 23:1...

Vždy to bylo o té brance, kdy jsme soupeře zlomili. Pominu-li první zápas série, tak to až tak jednoduché nebylo. Letňany měly některá jména vinou zranění mimo sestavu a to soupeře rozhodně ovlivní. Letos to byla poloprofesionální soutěž a ti hráči musí být rozbití. I v našem týmu jsme měli zranění. Někdo hrál se zlomenou rukou, někdo měl přetrhané vazy v koleni, ale kluci chtěli hrát, chtěli pomoci týmu a znovu opakuji se zde vytvořil opravdu úžasný mančaft.

Tomáš Svoboda a Jan Hruška, jak velcí lídři to byli?

Honza Hruška má skvělý pohled na hokej. Tomáš Svoboda, toho kdo nezažil, neuvěří jak dokáže v jeho letech trénovat a mít ještě k tomu tak velké nasazení. Hráče jako je on chce mít v týmu opravdu každý. Pokud byl v zápase nějaký problém, tak komunikace byla výborná. Vždy jsem za nimi zašel, pobavili jsme se co změnit a oni to poté dokázali přenést na led, takže to je jejich velká zásluha.

Jak vidíte budoucnost znojemského hokeje v nadcházející prvoligové sezóně?

Určitě máme před sebou ještě strašně moc práce, spoustu toho čeká také i management. Chvíli si musíme ale odpočinout a poté začneme znovu pracovat.

V neposlední řadě bych chtěl ale ještě zmínit hlavního strůjce našeho letošního úspěchu, protože bez něj by tu hokej už nebyl. Je tu už dvanáct let a on stále bere energii a neustále zde vytváří zábavu. Pavla už znám asi přes dvacet let a musím říci, že je to opravdu neskutečný srdcař. Dokáže vytvořit vynikající podmínky pro hokejisty a teď se nám to prokazuje. Volá nám spousta hráčů, že mají zájem hrát u nás ve Znojmě, skrze to jak to tady funguje. Při oslavách postupu jsem pro něj zkusil jít do kabiny, ale on patří k typu člověka, který podobné věci tolik neprožívá. Naposledy se mi ho podařilo vytáhnout v roce 2011, kdy tu vyhráli junioři titul. Z té party dostal do velkého hokeje kolem šesti hráčů, kteří si zahráli minimálně semifinále extraligy.

Skvělým příkladem může být třeba právě Ondřej Kacetl, který je jedním z hlavních strůjců tří třineckých extraligových titulů, takže myslím, že i on by to jen potvrdil. Řekl bych, že se to týká spousty dalších hráčů, kteří zde dostali šanci se ukázat a poté se uchytili ve vyšších soutěžích a já toto strašně rád sleduji. Perličkou byl samozřejmě Libor Šulák, který byl povolán ze Znojma rovnou na Mistrovství světa a poté nakoukl i do NHL.

Znovu, toto vše je Pavlova práce. Někdo dělá podobné věci pro svůj prospěch, ale on naopak pro lidi. Neskousnul by, že město by bylo mrtvé a věnuje do toho čas, energii a hlavně peníze. Znojmo by mu mělo být vděčné.