Začátek byl trochu vlažnější, ale myslím si, že celý zápas jsme měli pod kontrolou. Soupeře jsme tlačili, hráli hodně v jejich pásmu. Osobně jsem cítil, že to, kdy to tam napadá, je otázka času, a to se nakonec i potvrdilo, za což jsem moc rád.

Už několikátý zápas se stalo, že i přes tlak se vám nedařila vstřelit první branka, která by vám dodala herní pohodu a klid na hokejkách. Kde si myslíte, že je ten problém? Snažíte se hrát začátky spíš opatrně nebo na soupeře vlétnout?

Každý zápas chceme na soupeře vlétnout už od první minuty. Popravdě nevím, proč se nám to nedaří. V týmu máme nadstandartní hráče, zejména v útoku, kteří góly střílet umí. Na druhou stranu ve finále když se podíváme na tabulku vstřelených branek, tak patříme mezi nejlepší trojici soutěže.

Vrátím se ještě k zápasu v Havlíčkově Brodu, kde jste vyhráli o jediný gól. Myslíte, že právě tyto těsné zápasy dodají týmu nejvíc pohody a sebevědomí?

Myslím si, že přesně takový zápas jsme potřebovali. Havlíčkův Brod hraje ve velké pohodě. Pamatuji si, že dva roky zpátky jsme tam dokonce prohráli. Mají každoročně kvalitní tým. Museli jsme odvést maximální výkon, hrát poctivě z obrany, rychle střídat. To se nám podařilo a získali jsme tři body. Myslím, že ta euforie je úplně jiná, než když se vyhraje výraznějším rozdílem.

Jako jeden z mála hráčů jste tu působil i v loňském ročníku. Jaký je rozdíl v zázemí a fungování oproti loňské sezóně, kdy byla ve Znojmě vyšší soutěž? Pomáháte novým hráčům se lépe orientovat ve městě nebo celkově ve znojemském prostředí?

Nějaké rozdíly tu určitě jsou, ale zázemí je tu na druhou ligu určitě nadstandartní. Co se týče nových hráčů, tak bych řekl, že sem zapadnou velmi rychle. Máme tu opravdu dobrou partu, každý se baví s každým. Cítím se tu velmi dobře.

Skrz nejistou budoucnost hokeje ve Znojmě jste byl oznámen jako posila týmu z Valašského Meziříčí. Zkuste popsat, jak se to všechno zrodilo.

Ve Znojmě se dlouho nevědělo, co bude s hokejem. Když se rozhodlo, tak jsem byl osloven, zda mám zájem pokračovat tady. Přestup se povedlo uskutečnit a jsem rád za možnost tu hrát.

V mladé znojemské obraně už patříte mezi ty zkušenější hráče, máte už nějakou vůdčí roli, anebo to ponecháváte zkušenějším?

Hlavním mentorem je jednoznačně kapitán Aleš Sova. Já se zatím do žádné role nepasuji. Když se mě někdo zeptá, tak mu samozřejmě pomůžu, ale žádnou větší funkci v kabině nemám.

Váš bratr Šimon patří k defenzivním pilířům Vsetína. Jak moc ho sledujete a jak pohlížíte na tamní hokejový klub?

Vsetín je moje srdcová záležitost. Bráchu samozřejmě hodně sleduji a obdivuji ho za to, co na ledě dokáže. Dá se říct, že to je můj nejoblíbnější hráč. Přál bych si, aby se na Vsetíně hrála extraliga, městu by to velice slušelo. Podle mě jde vsetínská organizace správnou cestou.

Většina fanoušků si dodnes pamatuje, když jste v čase 59:59 vstřelil vítězný gól v semifinále proti Chomutovu před dvěma lety. Máte ten okamžik stále v hlavě nebo už na něj moc nemyslíte?

Bylo to jako Agüero za Manchester City. V hlavě ten okamžik mám, je to takový můj highlight. Tady už to je ale obecně spíš promlčené, takže se to už moc neříká (smích).