Hrát ve Znojmě je výzva, říká nadšeně gólman juniorů Jindřich Pacl

Jindřich Pacl přišel před sezónou z Plzně. Netrvalo dlouho a stal se důležitou součástí juniorského celku. O víkendu si připsal již čtvrtou nulu. Přečtěte si s ním rozhovor.

Proč jste si vybral zrovna Znojmo? Co vás k tomu vedlo?
V Plzni mně skončila smlouva a pak se ozval agent, že je možnost jít do Znojma. Byl jsem za tuto nabídku moc rád. Je to výzva. Líbí se mi tady.

Juniorskému týmu se daří. V neděli Orli vyhráli v přímém souboji o první místo 4:0. Vaše procentuální úspěšnost se pohybuje okolo dvaadevadesáti procent. Jak hodnotíte dosavadní průběh sezóny?
Mohlo by to být lepší. Je spousta věcí, na kterých je potřeba pracovat. Jsem rád, že hrajeme nahoře v tabulce. Kluci hrají dobře. Chleba se ale začne lámat až v únoru a já doufám, že uspějeme.

Jindřich Pacl se okamžitě stal lídrem juniorského mužstva.

Proti kterému soupeři se vám osobně hraje nejlépe, naopak který vám svou hrou nesedí?
Ještě jsem nehrál proti všem, ale mám rád, když na mě jde hodně střel. Když soupeř málo střílí, je to psychicky náročnější. Je mi jedno, proti komu hraji.

V prvním týmu se letos skvělými výkony prezentuje Patrik Nechvátal. Je něco, co byste si od něho chtěl vzít?
Určitě bruslení, pohyb v bráně a flexibilita v brankovišti. Patrik chytá úžasně, je radost se na něj dívat. Jsem rád, že se mu tak daří a věřím, že bude takhle chytat i dál. Je to skvělý kluk a strašně mu fandím.

Působíte jako gólmanská trojka v A-týmu. Pomýšlíte na to, že byste nakoukl do zápasu?
Určitě bych chtěl. Jsem ale rád za to, že můžu být s kluky v kabině a trénovat s nimi, vidět co dělají, na čem je potřeba pracovat. Pokud přijde šance, budu se snažit uspět. Hlavní ale je, aby se dařilo manšaftu.

Zůstaňme ještě u znojemského hlavního mužstva. Navštěvujete jejich zápasy?
Ano, pokaždé, když je možnost, se přijdu podívat. Ze začátku to byla velká jízda, pak se několikrát prohrálo, ale máme skvělý tým.

Co patří mezi vaše silné stránky a co je naopak potřeba zlepšit?
Nemám nějakou silnou stránku, která by vyčnívala. Možná tak hlava, jsem taková gumovka (úsměv). Zlepšovat je potřeba pořád všechno. Dělat práci, která vás baví, je dar a já musím dřít, abych se tím mohl živit dlouho.

Máte nějaký brankářský vzor?
Vždycky to byl Dušan Salfický, plzeňská ikona. Je to skvělý člověk, bohužel už aktivní kariéru pověsil na hřebík. Dalším velkým vzorem je Tukka Rask. K němu jsem se dostal až při výluce v NHL, když působil stejně jako já v Plzni. Toho jsem doslova hltal. Každý den jsem se chodil dívat, jak chytá a trénuje. Rád na to vzpomínám.

Nakoukl jste i do reprezentace. Jaké jste měl pocity?
Úžasný pocit. Není víc, než reprezentovat svoji zem. Už jen stát na modré a poslouchat hymnu. Je to nepopsatelný pocit. Mistrovství světa U18 v Soči bylo neskutečné, to je zážitek na celý život. Kaňkou na tom bylo jen to, že jsme přes Kanadu nepostoupili. Ale to je úplně jiný level.

Je o vás známé, že máte zálibu v armádě. Co vás k tomu vedlo?
Já jsem hrdý vlastenec, máme to v rodině. Líbí se mi všechno okolo armády. Je to hlavní článek ochrany státu a úžasný je na tom, jak pracují kolektivně, týmově. Mrzí mě ale, že si toho u nás v republice lidé málo váží. Jsou to lidé, kteří by za naše bezpečí položili i život.