Redakce, Radek Chromý

ne 3. 1. 2021

Historie hokeje ve Znojmě #1: Než se zrodil stadion

Historie hokeje ve Znojmě #1: Než se zrodil stadion

Tento článek je součástí seriálu Historie hokeje ve Znojmě, který vám přináší web hcorli.cz díky spolupráci s Radkem Chromým, autorem knihy Historie znojemského hokeje.

V dobách první republiky působily ve Znojmě dva hokejové celky. Český TJ Sokol Znojmo a německý Eislaufverein Znaim. První kluziště s přírodním ledem měl ve Znojmě Eislaufverein, jehož historie se začala psát již v roce 1880. Bohužel, po dvaceti letech byl následně na nějaký čas spolek z důvodu nedostatku financí rozpuštěn.

Kluziště vznikala i na řece Dyji. Jedno zřizoval hostinský V. Gutwilinger s nájemcem plovárny F. Knirshem. Zázemí bruslařům poskytoval přilehlý hostinec Pod Obří hlavou. V letech 1906 až 1909 bylo přes zimu kluziště na hřišti LTC (dnešní prostory SZEŠ na Alšově ulici) Jeho provoz ukončila výstavba dívčího lycea.

V roce 1910 obnovil svoji činnost Eislaufverein a nabídl veřejnosti nové kluziště v Horním parku, na místě dnešního městského fotbalového stadionu. Odtud se znojemští Němci v roce 1923 přesunuli na hřiště Turnvereinu, kde dnes stojí fotbalové hřiště na Rooseveltově ulici. A právě zde začal v roce 1933 působit i hokejový oddíl Eislaufvereinu, který byl po 2. světové válce rozpuštěn. Na témže hřišti po válce hrálo mužstvo ČAFC Znojmo, později přejmenované na Sokol Pivovar, následně sloučené s nástupcem Sokola.

Sokol měl své hřiště v místní sokolovně. První ryze české kluziště vzniklo v roce 1923. V roce 1931 se uskutečnily bruslařské závody žáků, v roce 1932 sehráli dorostenci Sokola přátelské hokejové utkání s SK Hrušovany. A konečně v roce 1933 byl založen TJ Sokol Znojmo – hockeyový odbor.

Ještě jeden klub měl na rozvoji ledových ploch na území města lví podíl. V roce 1928 vznikl tenisový klub 1.LTC Znojmo, který své kurty v zimě pravidelně proměňoval v ledové plochy. Ještě před válkou zakoupili pozemky v Husových sadech a postavili zde areál, který patřil k nejhezčím v republice. Tenis zde hrála taková jména jako Karel Koželuh či Josef Maleček, oba ostatně i výborní hokejisté. O Josefu Malečkovi se právem tvrdí, že byl nejlepším předválečným hokejistou starého kontinentu. Díky LTC Znojmo si za místního Sokola zahrál hokej i daviscupový reprezentant Vojta Vodička, pravděpodobně nejlepší předválečný hokejista Znojma.

Pár měsíců po konci druhé světové války, 23. prosince 1945, obnovil svoji činnost hokejový oddíl Sokola – pod novým názvem S.K. Znojmo. Nejprve se bruslilo v YMCE (dnes Dětské centrum Znojmo na ulici Mládeže), poté se hokejisté přesunuli do již zmiňovaných Husových sadů. V sezoně 1949/1950 si dokonce pod novým názvem ZSJ ČSSZ Znojmo zahráli oblastní soutěž, třetí nejvyšší soutěž v tehdejším Československu. V padesátých letech poprvé padla v novinách zmínka, že by si Znojmo zasloužilo zimní stadion. Konkrétně v tomto článku ze sezony 1956/1957.

Bohužel se tak nestalo. V sezoně 1959/1960 si Znojemští opět zahráli třetí nejvyšší soutěž, tentokrát již pod názvem TJ Rudá Hvězda Znojmo. Opět v ní ale vydrželi pouhou sezonu.

Šedesátá léta jsou temným obdobím znojemského hokeje. Sezóny začínaly stále dříve a často se stávalo, že ve Znojmě led prostě nebyl. Rudá Hvězda trénovala, kde se dalo. Na umělých kluzištích v Třebíči a Hodoníně, nebo na přírodních kluzištích na okrese, například ve Vranovské Vsi. V sezoně 1962/1963 se dospělý organizovaný hokej ve městě vůbec nehrál. Okresní přebor byl záležitostí vesnických mužstev. Kluziště po městě sice vznikala, ale většinou z iniciativy mládeže a škol.

Mezi hokejisty a činovníky hokejové sekce OV ČSTV se rozpoutala novinová válka. Jedni osočovali druhé, že je jejich vina, že ve Znojmě nejsou podmínky pro výkonnostní hokej. V roce 1964 již hokejová Rudá Hvězda neexistovala. Její štafetu přebral TJ Znojmo, který v zimě provozoval dvě kluziště v Husových sadech.

Sezónou 1965/1966 poté začala smutná pětiletka, kdy ve Znojmě opět nebyl žádný mužský tým a hokejové dění se přesunulo ze Znojma do Vranova nad Dyjí. Tam byly hokejové podmínky naopak vynikající. Zachránit znojemský hokej mohla jen jediná věc – zimní stadion.

Foto: Zdeněk Holub