Gólman Jakub Čech: Znojmo se ozvalo jako první, neváhal jsem

Znojmo - Po necelých dvou letech v prvoligovém Hradci Králové a krátkém angažmá v německém klubu Eispiraten Crimmitschau se sedmadvacetiletý Jakub Čech vydává na novou trasu svého hokejového života. Brankář s extraligovými i zámořskými zkušenostmi absolvuje se znojemským týmem letní přípravu, poznává nové prostředí a věří v úspěšnou sezónu: „Doufám, že se dobře uvedu a budu ve Znojmě pokračovat co nejdéle.“

Měsíc přípravy je za vámi, jak byste jej zhodnotil?
Pořád je to jen letní příprava, takže to byla jen dřina, dřina a zase dřina. Zábava přijde, až vyjedeme v červenci na led.

Gólmani mají většinou trochu odlišnou přípravu než ostatní hráči, v čem je jiná?
Dostáváme nějaké menší úlevy, nezvedáme tolik činky, spíš se třeba zaměřujeme na stabilizační cvičení na balónech a podobné věci. Některé tréninky absolvujeme jen s trenérem gólmanů.

Ve znojemské bráně bude vaším konkurentem Filip Landsman, jak spolu vycházíte?
S Filipem jsme se potkali již dříve, známe se, x-krát jsme proti sobě nastupovali. Vycházíme spolu bezvadně, nevidím mezi námi žádný problém. Je mezi námi jen taková ta zdravá rivalita, která bývá mezi gólmany v jednom týmu. My nehrajeme proti sobě, ale za jeden tým, za Znojmo.

Do Znojma jste přišel jako jedna z prvních posil, jak proběhl první kontakt s klubem?
Mé poslední angažmá bylo v Německu a věděl jsem, že bych chtěl vyzkoušet nějakou zahraniční soutěž. Jako první se ozvalo Znojmo, takže jsem vlastně ani moc neváhal. Smlouvu mám podepsanou prozatím na jeden rok.

Na jihu Moravy jste se objevil už před dvěma lety, poté z angažmá sešlo. Na čem to tehdy ztroskotalo?
Bylo to z mé strany... Ve Znojmě už tehdy trénovali Ondra Kacetl a Filip Landsman, já bych byl třetí brankář. Kontaktoval mě Hradec Králové, že se jim zranil gólman, tak jsem jejich nabídku přijal. Tady bychom o místo v bráně bojovali tři, nikdo by neměl nic jisté, já jsem raději odešel do Hradce, kde jsem mohl více chytat.

Minulý ročník jste odehrál převážně v Hradci Králové, ale v průběhu ledna jste se stěhoval do německého Crimmitschau....
Loňská sezóna v Hradci nedopadla úplně podle mých představ. V bráně jsme se střídali ještě s Filipem Luňákem, trochu jsme se trápili. Hodně se od nás očekávalo a nakonec to vše bylo takové všelijaké. Do toho přišla nabídka z Německa, tak jsme se dohodli a vedení mě uvolnilo.

Hradec se poté ve čtvrtfinále play-off utkal s vám blízkou Olomoucí, nemrzelo vás, že jste už u toho nebyl?
Ano, i ne. Já jsem byl rád, že Hradec do play-off vůbec postoupil, protože by bylo hodně špatné, kdyby postup nevyšel. Kluci potom Olomouc docela dost potrápili. Trochu mě mrzelo, že jsem se toho nezúčastnil, mohli se přijít podívat táta, bratr... Nedá se nic dělat, na druhou stranu jsem poznal zase něco nového v Německu.

Vaše angažmá v německé lize bylo krátké, jaké vzpomínky po něm zůstaly?
Když jsem do týmu přišel, tak byl na jedenáctém místě s docela velkou bodovou ztrátou na play-off. První dva zápasy jsem nemohl chytat, protože hrálo pět Kanaďanů a já jsem jako šestý cizinec nesměl nastoupit. Když to řeknu trochu hnusně, tak v těch dvou zápasech jsme dostali nějakých jedenáct branek a nebylo to vůbec dobré. Pak jsem naskočil do zápasů, začalo se nám více dařit a dotahovali jsme ztrátu. Nakonec nám play-off uniklo o jediný bod.

Jak proběhlo vaše seznámení se znojemským týmem a trenéry?
Nebyl žádný problém, pár hráčů znám, nejvíce Ondru Fialu, který je stejně jako já z Olomouce, pak také Luboše Štacha a Honzu Šedu. S trenérem Režnarem už jsem se setkal v Havířově, s panem Navrátilem jsem se poznal až tady.

Znal jste už z dřívějška město a jeho okolí?
Musím přiznat, že město jsem si prohlédl poprvé až teď. Samozřejmě jsem zde už byl, ale to byla jen cesta na zimák, kde jsme hráli zápas. Proti Znojmu jsem ale chytal několikrát, ať už to bylo třeba v barvách Tábora nebo Havířova.

Co očekáváte od své první sezóny ve Znojmě?
Já se moc těším, bude to pro mě změna, nová zkušenost v nové soutěži. Doufám, že se dobře uvedu a budu tady pokračovat co nejdéle.

Foto: Stanislav Souček, hchk.cz