Chci být tam, kde hokejová filozofie dává smysl, vysvětluje Pavel Jenyš

Devětadvacetiletý útočník Pavel Jenyš v dresu Orlů odehrál pětatřicet duelů v první lize a již brzy toto číslo navýší, protože po roční odmlce bude chtít opět pomoci Znojmu, a to, jak sám řekl, k vytvoření co nejlepšího výsledku. Nejen o tom se urostlý ostrostřelec rozpovídal v rozhovoru pro klubový web.

Suchou přípravu s týmem máte za sebou, jak nyní trávíte volné červencové dny?

Na začátku měsíce se nám s manželkou narodilo mimčo, takže je to pro nás zase něco úplně nového. Mimo to ale nadále trávím čas i v přírodě, chodím na procházky se psem, chytám ryby atd. Zároveň se ale už těším, až se v srpnu sejdeme s týmem a začneme novou sezónu.

Tu po roce zahájíte ve Znojmě. Když to srovnáte, kdy se vám přicházelo lépe?

Řekl bych, že to je dost podobné, protože na angažmá u Orlů jsem se hrozně těšil jak předtím, tak nyní. Samozřejmě ty dva roky zpátky to bylo jiné v tom, že jsem šel z Brna, kde jsem neměl takové herní vytížení, a získal jsem ho až tady. Teď ale zase cítím, že můžu Znojmu pomoci.

Co bylo hlavním důvodem, že jste nakonec podepsal opět na jihu Moravy?

Jak už jsem dříve zmínil, ve Znojmě jsem se cítil jako doma. Lidé z klubu na mě udělali výborný dojem. Vždy se ke mně chovali férově, vyšli mi vstříc, když bylo potřeba, a to bylo pro mě, dá se říci, při rozhodování klíčové.

Po tom, co vám s Prostějovem skončila sezóna, řekl jste v jednom z rozhovorů, že nyní už znáte cestu, kterou se chcete dál ubírat. Byli ve hře už v tu dobu právě Orli?

To ještě úplně ne, spíše jsem měl na mysli to, že chci být hlavně v organizaci, kde celá hokejová filozofie dává smysl. Nebude si nikdo na nic hrát a půjdeme jednoduše za tím cílem, který odpovídá složení mužstva, realizačního týmu a následným výkonům na ledě. Jasně, mít určitou cílevědomost je potřeba, ale všechno má svoje hranice. Není to o tom, že si z ničeho nic najednou někdo vzpomene s tím, že: „No tak to vyhrajeme třeba letos,“ tak to vůbec nefunguje. Právě s tímto přeceňováním jsem se už několikrát setkal a pokaždé to nedopadlo úplně růžově. Tím, co jsem řekl, jsem chtěl mířit přesně na tohle, a i z toho důvodu jsem si vybral minimálně pro následující rok Znojmo. Je to klub, kde to vše do sebe zapadá, vzájemná spolupráce dává smysl oběma stranám a zdejší lidé jsou schopní obětovat všechno pro společný úspěch.

Berete následující ročník i jako očistu, když vezmeme v potaz to, co jste za poslední dva roky zažil?

Samozřejmě nikdo nechce pořád prohrávat a už vůbec ne sestupovat z ligy. Osobně si myslím, že je to pro každého, kdo si něco podobného prožil, dobrá zkušenost, i když nepříjemná. I já, když se na to dívám s odstupem času, cítím, že mě to určitým stylem zase posunulo. Člověk to pak může podat v kabině i jako odstrašující případ. Jako očista se to tedy dá trošku brát, přeci jen už jsem měl toho všeho plné zuby a chtěl jsem jít tam, kde se budu cítit dobře.

V čem byly ty dva sestupy nejrozdílnější?

Poprvé jsem sem přišel někdy na začátku listopadu roku 2023 a věděl jsem, že Znojmu utekl akorát start, který se už bohužel na konci těžko doháněl. Naopak ve srovnání s Prostějovem jsme sice rovněž neměli úplně ideální začátek, ale hlavně mi přišlo, že jsme nebyli připravení, a to fyzicky, hokejově nebo psychicky. Kdežto ve Znojmě, kdyby klukům neutekly body z těch prvních zápasů, tak si troufám tvrdit, že bychom se udrželi, protože tam byly z mého pohledu daleko horší týmy, které byly většími adepty na sestup.

Břemeno dvou sestupů, bohatá minulost. Slýcháváte na toto narážky ještě často?

Samozřejmě v hloubi mě to stále hrozně mrzí, protože člověk už to nemůže změnit. Teď je z toho negativní i pozitivní zkušenost, kterou chci předat dál. Narážkám se asi nedá úplně vyhnout, ale snažím se je nevnímat. Když lidé chtějí být zlí, vždycky si k tomu důvod najdou. A v druhém případě ti rozumní, kteří kolektivní sport hráli, nebo si jej někdy vyzkoušeli, vědí, že i neúspěch není o jednotlivcích. Pokud tedy v tomto případě někdo nadává jen na jedince, je to pro mě člověk, který nejspíš nikdy kolektivní sport nehrál, nedělal a nikdy dělat nebude, proto sedí za klávesnicí, kde je každý silný.

Podobné má za sebou i Marek Štipčák, který soupisku posílil krátce po vás. Byl jste tedy hlavním zdrojem referencí?

Marka jsem pořádně poznal až teprve loni v Prostějově, dříve jsme proti sobě totiž jen nastupovali jako soupeři. Určitě jsme ale o tom mluvili, takže když se začalo intenzivněji jednat o jeho příchodu, mohl jsem ho panu Hrachovinovi rozhodně doporučit všemi deseti.

Na rozdíl od minulého ročníku se kádr skládal s velkým předstihem a zůstalo tu i četné jádro hráčů, kteří loni došli až do semifinále. Očekávání máte tedy o to větší?

To nejhlavnější, co chci, je, abychom pro vytvoření co nejlepšího výsledku udělali všichni maximum. Konkrétní cíl si pak každý domyslí sám, proto je za mě dobré jej předem nějak nevyhlašovat. Vysoké ambice máme, to ano, ale v lize nejsme jediní, kdo na podobné mety pomýšlí.

I letos v týmu působí několik hokejistů z Brna. Závěrem se tedy zeptám, na koho letos padne/padla řidičská povinnost?

Zatím jsme se na suchou přípravu dopravovali ve čtyřech jedním autem. Z Brna jezdím já, Tomáš Komínek, Patrik Vašíček a Aleše Sovu nabíráme v Branišovicích. Cestu do Znojma většinou zatím vždycky odřídil Tomáš a já zase tu po tréninku zpátky. Třeba na Vášu padne časem taky někdy řada, jestli prokáže své kvality na ledě i za volantem, tak ho rovněž zaškolíme. Zatím ale volíme zkušenost (smích).