Vláďa Jelen, foto: Nikola Růžičková

st 19. 8. 2026

Max Klouda: Try-out? Není to poprvé. Musíme pokračovat tak, jak jsme hráli v závěru

Max Klouda: Try-out? Není to poprvé. Musíme pokračovat tak, jak jsme hráli v závěru

První přípravné utkání máte za sebou, co konkrétně vám ukázalo?

Řekl bych, že jsme do něj vstoupili přesně tak, jak jsme chtěli. Dařilo se nám přenášet do hry agresivní forček, napadali jsme a dobře bruslili, což je pro takhle mladé mužstvo hodně důležité, abychom se tímto nepříjemným hokejem prezentovali. Do začátku ligy však musíme zdokonalit hlavně koncovku, protože kdybychom dnes využili šance, které jsme měli, bylo by to ještě lepší. Na začátek si ale myslím, že super výkon.

V čem byl Brod nepříjemný?

Hráli dost podobně jako my. Dobře bruslili, byli agresivní a měli dobře pokrytou modrou čáru. Navíc i jejich beci dobře napadali, tudíž nám dělalo problém se občas dostat do jejich třetiny.

Bylo znát, že mají oproti vám toho na ledě více odehráno?

Jo, hlavně na začátku. My jsme na ledě teprve týden, ráno jsme měli ještě trénink, takže nám zprvu nejezdily úplně nohy. Po nějakých deseti minutách jsme si ale zvykli na tempo zápasu, soupeři se vyrovnali a ke konci už jsme byli lepším týmem. Zrovna v té poslední fázi zápasu Socha (Tomáš Svoboda, pozn. red.) trefil dokonce tyčku, takže v ten moment jsme byli i blízko vítězství.

V plném zápasovém zatížení jste si poprvé vyzkoušeli i nové mantinely…

Ano, je to super, ale upřímně to pro mě nebyla nějak zásadní změna, protože když jsem hrál ve Švédsku, tak tam je už má každá hala. Je to ale rozhodně lepší pro zdraví hráčů. Mantinely jsou pružnější, a když dojde k nárazu, tak je to ochrana před otřesem mozku apod.

Současná kabina je složena převážně z mladých hráčů, se kterými se vzájemně znáte z juniorky Komety. Jaké to je?

Je to super, a to i pro mě. Nepřišel jsem díky tomu do úplného neznáma, ale většinu kluků znám a vyrůstali jsme spolu. Je sranda, posloucháme starší spoluhráče a zatím si rozhodně nemůžu stěžovat.

Vy osobně jste ale u Orlů zatím na zkoušku. Cítíte ve vzduchu díky tomu nějaký tlak?

Samozřejmě, že trošku ano, přeci jen člověk neví, jak to nakonec dopadne. Myslím si ale, že když budu dobře pracovat den po dni, plnit správně pokyny, které se po mně chtějí, tak mám šanci vybojovat si smlouvu pro zbytek sezony. Snažím se vždy tomu přidat i něco navíc a přijmu jakoukoliv roli, kterou mi trenér dá. Důležité je, abych byl týmu prospěšný.

Jste v podobné situaci poprvé?

Už jsem si to vyzkoušel ve Švédsku. Taky jsem tam musel absolvovat try-out, abych se mohl plnohodnotně stát součástí týmu. Teď je to ale úplně jiné. V juniorce to je ještě taková „lítaná“, a tady už to má přeci jen nějaký systém, který se snažím dodržovat.

Jak vlastně došlo k vašemu přesunu do Skandinávie?

Sezonu předtím jsem měl poranění nohy, které mě na rok vyřadilo ze hry. V ten moment jsem si řekl, že chci zkusit zahraničí. O Švédsku jsem se dozvěděl, že se tam dá jít i nejprve formou try-outu, načež i po konzultaci s dalším trenérem jsem do toho šel. Nakonec to byla skvělá zkušenost. Zahrál jsem si i pár zápasů za áčko, vydržel tam po celý minulý ročník a zase mě to posunulo dál, abych byl lepší.

Nebránil byste se tedy ani další podobné zahraniční zkušenosti do budoucna?

Nechci předbíhat, ale pokud by se mi nějakým způsobem dařilo a naskytla se možnost probojovat se až do nejvyšší švédské soutěže, bylo by to super. Chci ale zůstat skromný a jít pomalu krůček po krůčku. Teď je pro mě prioritou uspět ve Znojmě, a pokud si místo vybojuji, udělat zde s týmem co nejlepší výsledek.

Ve Švédsku se vám tedy zalíbilo.

Jo, to určitě. Je to navíc úplně jiný styl života, než na který jsem byl zvyklý. Přijde mi, že jsou tam lidé k sobě celkově vstřícnější, což tady občas vidět není. Často si tady obecně jako národ mezi sebou závidíme nebo se pomlouváme, což tam jsem nikdy nezažil. Je to ale samozřejmě dané i tamním stylem života atd.

A když to vezmeme z hokejového hlediska tak jak se pracuje s mládeží v zemi tří korunek?

Asi největší rozdíl vidím v tom, že se dbá na to, aby se hráči nebáli si hrát více s pukem. Nestane se tedy, že jakmile udělá někdo chybu, trenér jej posadí nebo mu hned vynadá. Neříkám, že se to v Česku děje všude, ale je to časté. Tam naopak, pokud daný kluk udělá nějakou chybu, trenér mu řekne: „Hele, takhle to nedělej, zkus to trošku jinak,“ a i když třeba stejně udělá znovu to samé dvakrát nebo třikrát po sobě tak se znovu s ním trenéři to snaží vykomunikovat. I díky tomu je tam pak volnější přístup v zápasech, tzn., že se hráči nebojí hrát s pukem i pod tlakem s nějakým vědomím, že za chybu bude potrestaný, naopak tlačí se na ně, aby si budovali svůj herní styl.

A jaký je například divácký zájem o tyto zápasy?

Dost záleží na tom, jestli se zrovna někde poblíž nehraje nejvyšší švédská SHL, která logicky táhne lidi víc. Průměr na našich zápasech, třeba konkrétně ve Vallentuně, byl kolem 50–100 diváků na zápas, takže když jsem dnes viděl, že přišlo kolem pětistovky lidí, dost mě to nabudilo a líbilo se mi to. Každého hráče to v ten daný moment nakopne, když ví, že každý sleduje jeho hru, takže doufám, že bude i na ligu chodit dost diváků.

Na přelomu devětačtyřicáté minuty jste se i málem popral. Jak to vzniklo?

Myslím, že jsme tam zrovna s Erikem Meluzínem napadali a chvíli jsme je přehrávali. Melda (Erik Meluzín, pozn. red.) se tam později dostal do situace, kdy objížděl obránce, ale ten mu nastavil koleno, kterým jej trefil. Když jsem to viděl, tak jsem se ho chtěl zastat, i když jsem menšího vzrůstu a mohl bych dostat na pusu, aby prostě bylo vidět, že podobné věci tolerovat nebudeme a navzájem se za sebe postavíme. Za mě je to důležité, aby to tak fungovalo vždycky, že pokud se něco, co se nám nebude líbit, stane, tak na sebe nebudeme koukat, ale budeme se chránit. Tady je to prostě naše, tady chceme vyhrávat a nenecháme si nic líbit.

V čem konkrétně jsou vaše další přednosti?

Asi i práce kolem branky. Dokážu si tam udělat prostor na to, abych mohl ve správný moment dorážet. Nejsem úplně typ, který by to tam tedy boural (usmívá se), ale když třeba bek nahodí kotouč před branku, snažím se udělat chaos před jejich brankou, ze kterého se pak dá střílet. Není mi cizí ani důraz v rozích, kde umím být silný na puku, podržet ho nebo zvládnu i zakončit z větší vzdálenosti. Sice nejsem jako McDavid, abych projížděl celé kluziště s kotoučem, ale věcmi, které jsem zmínil, bych chtěl být přínosný týmu a pravidelně se jimi prezentovat.

Další utkání hrajete už ve čtvrtek proti Třebíči. Jak složitý tento zápas bude a co od něj očekávat?

Je to tým, který hraje o soutěž výš než my, tudíž se dá očekávat, že na tom herně bude asi o něco lépe. Ovšem myslím, že pokud budeme pokračovat tak, jak jsme dnes hráli v závěru, a zlepšíme koncovku, můžeme je potrápit. Nesmíme z nich být nějak nervózní, že jde o prvoligový mančaft. Chceme být agresivní, napadat, bruslit, a když tohle zvládneme a všechno se sejde, máme šanci je jakkoliv překvapit.